Silou, Baracku
Kde se vzala ochota k dohodě o příměří v Sýrii
Do týdne má nastat v Sýrii klid zbraní. To není zbožné přání, ale závěr (zatím spíše jen naděje), na kterém se v Mnichově shodli velcí světoví hráči v čele s ministry zahraničí Kerrym a Lavrovem. Je to krok, který nahrává širokému konsenzu v Evropě: migrační kalamita z Blízkého východu nepoleví do té doby, dokud bude v Sýrii trvat krveprolití. Jestli se to příměří skutečně prosadí, je samozřejmě nejisté. Ale o to jistější je pozadí, které snahu o dohodu posílilo.
Rozhodně to nebude tak, že by si světoví státníci řekli cosi v tomto smyslu: té krve už bylo tolik, že ji prostě musíme zastavit. Ne. Spíše je pohnula změna silových poměrů v Sýrii. To není pustá spekulace, ale výsledek analýzy Davida Sangera v listu v The New York Times. Amerika dlouho trvala na postoji, že občanská válka v Sýrii nemá vojenské řešení, že jedinou cestou je – pro Rusko nepřijatelná – dohoda Asadova režimu s opozicí. Ale ruské bombardování přineslo změnu: „Rusové asi usvědčili Ameriku z omylu,“píše Sanger.
Ten závěr nevyplývá ani z ideologie, ani z fandění Vladimiru Putinovi, ani z odporu k Baracku Obamovi, NYT jsou přece proobamovské noviny. Ten závěr vyplývá z vývoje „faktů na zemi“, a jak víme, v jejich překvapivém nastolování je ruský prezident mistr. Zatím nejvýrazněji to ukázala anexe Krymu a hlavně fakt, že v minské dohodě o příměří na Ukrajině na Krym vůbec nepřišla řeč.
V Sýrii říkají fakta na zemi asi toto: Západem tolikrát odepisovaný Asad je opět na koni a s ruskou pomocí prosazuje vojenské řešení, zatímco opozice podporovaná Tureckem, Amerikou i Evropskou unií ustupuje. Tato fakta na zemi rozčilují tureckého prezidenta Erdogana a vedou ho k vyhrůžkám typu, že bude do Evropy zcela volně pouštět migranty. Tato fakta na zemi ho tlačí do situace nevyhnutelné ztráty: ztrácí vliv v Sýrii, a ještě by měl mít na krku další syrské uprchlíky.
Západ je pod tlakem. Ruský ministr Lavrov říká „máme společného nepřítele“amyslí Islámský stát. Oživuje tak dobu druhé světové války, kdy byl společným nepřítelem Ruska i Západu Hitler. Už ale nedodá, že Ruskomělo tehdy i teď jiné strategické cíle než Západ. Pokud je prosadí do dohody o příměří v Sýrii, pokud si tu zemi ještě více připoutá, v Obamově bilanci to bude patřit k velkým porážkám. Zbyněk Petráček