Děti přestávají růst

Ještě před patnácti lety přicházeli výzkumníci ze Státního zdravotního ústavu a Univerzity Karlovy s ohromujícími čísly. České děti rostly „jako z vody“. Poslední celostátní měření tehdy ukázalo, že od roku 1896 do roku 2001 čtrnáctiletí chlapci průměrně vyrostli o 21 centimetrů, dívky měřily o 17 centimetrů víc než děvčata z konce 19. století. Stejně jako výsledné míry byla pro antropology i lékaře zajímavá otázka, jak dlouho ještě bude růst českých dětí pokračovat. A právě nyní dostávají odpověď: v posledních letech se zastavil. Ba co víc, vše nasvědčuje tomu, že se průměrná výška člověka opět snižuje. Zdá se, že na vině je zejména špatná strava. To se potvrdilo už několikrát v historii.

Evropští trpaslíci

V 19. století byli nejvyššími národy světa Američané a Australané. Zatímco průměrný americký rekrut dosahoval kolem roku 1850 výšky 172 centimetrů, jeho německý, francouzský či rakouský kolega měřil jen kolem 165 centimetrů. „Evropané začali své zámořské soukmenovce mocně dohánět teprve v průběhu 20. století,“srovnává Pavel Grasgruber, který se pod hlavičkou Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity zabývá antropometrickými výzkumy mládeže.

U českých mladíků ukazují nejaktuálnější regionální výzkumy na výšku cca 181 cm. Na momentálně nejvyšší Nizozemce (183,8 cm) jim schází téměř tři centimetry. Druzí jsou Černohorci (183,2 cm), o třetí místo se dělí Islanďané (181,8 cm) s obyvateli Bosny a Hercegoviny (cca 182 cm).

Posledně jmenované mladé muže společně s Černohorci Pavel Grasgruber nedávno měřil, když se účastnil výzkumu ve spolupráci s univerzitou v Černé Hoře na území Dinárských hor na severozápadě Balkánského poloostrova. Na tomto regionu jej láká fakt, že tam zřejmě žijí geneticky „nejčistší“potomci lovců mamutů z tzv. gravettské kultury (tvůrci známé Věstonické venuše), kteří mají možná vůbec největší potenciál pro tělesný vzrůst na celém světě.

Geny naši výšku předurčují z 80 procent a odráží se v ní například to, na co se naše tělo muselo v průběhu vývoje adaptovat. Jako příklad může sloužit keňské etnikum Masajů, které má vysoké a štíhlé postavy; výsledný velký povrch těla jim totiž umožňuje BARBORA POSTRÁNECKÁ zbavit se přebytečného tělesného tepla ve velmi horkém a suchém prostředí. „Naproti tomu u nízkorostlé populace Inuitů byla pro přežití v arktických podmínkách výhodná adaptace, která vedla k minimalizaci tělesného povrchu a tím minimálním ztrátám tělesného tepla,“popsal jeden z aspektů tělesné výšky Martin Čuta z Oddělení biologické antropologie Přírodovědné fakultyMasarykovy univerzity.

Zda ale nakonec skutečně dorosteme do „geneticky povolené“maximální výšky, ještě záleží na vnějších okolnostech, jako je socioekonomický status rodiny, na HDP, na úrovni a dostupnosti lékařské péče. Patří sem ale i výživa, pohybová aktivita a psychický stav. „V průběhu druhé poloviny 20. století se tyto vnější faktory postupně zlepšovaly a harmonizovaly a umožňovaly tak, že jsme dokázali beze zbytku využít svůj genetický růstový potenciál,“říká antropolog Petr Sedlak z Univerzity Karlovy.

Mimochodem, spojitost mezi ekonomickým rozvojem a tělesnou výškou začal v 80. letech minulého století zkoumat John Komlos, dnes jedenasedmdesátiletý historik a ekonom, profesor z mnichovské univerzity. Jeho zásluhou vznikl vědní obor nazvaný antropometrická historie. Právě on přišel v roce 2007 se studií, která ukázala, že Evropané předehnali co do výšky Američany. „Začal jsem zkoumat výšku, protože jsem si nemyslel, že měřit kvalitu života penězi je ten pravý ukazatel. Navíc se to netýkalo dětí a mládeže, ty žádné příjmy nemají,“napsal Lidovým novinám John Komlos v e-mailu jako odpověď na otázku, jak ho napadlo měřit blahobyt tělesným vzrůstem.

Do šířky místo do výšky

Nyní jsme zřejmě dosáhli svého maxima, populace už dále neroste. „Výška by se mohla zvýšit pouze genetickým outbreedingem, tedy křížením s vysokorostlými jedinci,“říká s nadsázkou Petr Sedlak. Vědci si ale všímají ještě něčeho dalšího. Paradoxně se totiž ty samé vnější faktory, které na naši výšku působily dříve pozitivně, nyní stávají – jen v jiné kombinaci a formě – faktory negativními. „Zaznamenáváme totiž dokonce nástup postupného snižování průměrné výšky populace,“potvrzuje Petr Sedlak a dodává: „Základem všeho je nedostatek pohybu a nadměrný kalo- rický příjem, což způsobuje obezitu.“Výzkumníci zatímmají k dispozici data pro jednotlivé věkové kategorie z dílčích šetření. A jak Sedlak poznamenává, jde zatím o předpoklad na „spekulativní“bázi: „Vyplývá to však také z doložených výzkumů z jiných zemí, zejména USA, kde se uvedený fenomén již projevil na populační úrovni. Popsané jevy doprovázející tento trend pak pozorujeme aktuálně i v naší populaci.“

To je i odpověď na to, proč byli Američané s Australany původně nejvyšší. Postavu jim vytáhla směrem vzhůru kombinace velkého přírodního bohatství a nízké hustoty zalidnění. Pak je ale hojnost dohnala. „Vysvětlení zřejmě spočívá v tom, že po dosažení určité úrovně blahobytu si rozmařilí lidé za přebytečné peníze začínají nakupovat fastfoodové pamlsky,“naznačuje Pavel Grasgruber, proč už tyto národy nerostou do výšky, ale spíš do šířky. Nemusí jít jen o fast food v původním smyslu slova, ale o nekvalitní, výživyprosté potraviny plné náhražek obecně.

Evropané Američany v tomto směru zdárně dohání. „Dnešní populace přijímá zejména sacharidy a tuky. Typické pro obézní jedince je – a to platí už i u dětí –, že mají naopak nedostatečný přísun bílkovin. A to má přímý vliv na růst,“shrnuje špatné stravovací návyky Petr Sedlak.

Nahoru a zase dolů

To, že lidstvo roste a pak zase výšku ztrácí a že v tom hraje roli strava, není nic nového. Zhruba před 30 tisíci lety, na počátku svrchního paleolitu, byli muži, tehdy lovci a sběrači, vysocí v průměru 175 cm, jejich ženy pak 164 cm. Dramatické snížení nastalo v neolitu asi před pěti až šesti tisíci lety. Naprostou katastrofou pro naši postavu byl nástup zemědělství. „Ti křivicí ztrápení muži, vysocí cca 162–163 cm, jejichž kostry nacházíme v hrobech prvních zemědělských kultur na našem území, by rozhodně nemohli vystupovat v reklamách na celozrnné cereálie!“glosuje největší výškový propad Grasgruber.

Dohnat, co jsme ztratili, se nám povedlo teprve nedávno. Posledních několik desetiletí evropská populace dramaticky zrychlila růst tělesné výšky a v současnosti přerostli Evropané i ty nejvyšší skupiny paleolitických lovců a sběračů o zhruba sedm centimetrů. „Jedná se o významný skok během mimořádně krátké doby, zapříčiněný významným nárůstem kvality života. Podobný se v předchozí evoluci člověka zřejmě nikdy neodehrál,“shrnuje poslední vývoj antropolog Vladimír Sládek z Univerzity Karlovy na univerzitním webu Přírodovědci.cz.

Jak konkrétně se vyvíjela naše výška, máme v Česku dobře zmapované, hodně dopodrobna pak za posledních sto let. Čísla se dnes hodí nejen antropologům, ale i pediatrům. Změna růstu v dětství bývá totiž prvním signálem, který upozorní na možný zdravotní problém. Proto se děti u pediatra pravidelně měří a údaje se porovnávají s růstovými grafy.

Mladí zpomalují

Většina zemí světa nemá vlastní referenční data o průměrné tělesné výšce svých občanů a využívat musí například růstové grafy doporučené Světovou zdravotnickou organizací. Česko je v tomto ohledu ve výhodě. Zde mohou specialisté posuzovat růst dítěte podle našich národních růstových grafů.

Ty pocházejí z rozsáhlých celostátních antropologických vý- zkumů (známých pod zkratkou CAV). „Každý takový výzkum zahrnuje tři až pět procent dětí všech věkových kategorií od narození do osmnácti let, to znamená vždy desetitisíce dětí,“popisuje Markéta Paulová ze Státního zdravotního ústavu, která se podílela na hodnocení CAV 2001.

Úplně první antropologický výzkum v českých zemích provedl už v roce 1895 lékař, antropolog a meziválečný rektor Univerzity Karlovy profesor Jindřich Matiegka. S pomocí učitelů vyšetřil sto tisíc dětí ve věku od šesti do čtrnácti let. Na toto měření pak navázal v roce 1951 první CAV. Jeho cílem bylo zmapovat zdravotní a výživový stav obyvatelstva po druhé světové válce. „Tímto výzkumem byla započata ve světě ojedinělá tradice rozsáhlých celostátních růstových studií, které se nejprve v Československu a pak i v samostatné České republice opakovaly každých deset let až do roku 2001,“říká Paulová. Od roku 1951 se CAV uskutečnil celkem šestkrát. Ten poslední, sedmý, který vycházel na rok 2011, ovšem schází. O tom ale až později.

Kromě těchto měření máme navíc ještě míry cvičenců z československých spartakiád. Sečteno a podtrženo, dost čísel na to, aby bylo možné sledovat dlouhodobý vývoj tělesné výšky na našem území. Co z grafů můžeme vyčíst? Například to, že za 106 let (mezi let 1895 až 2001) se průměrná tělesná výška čtrnáctiletých zvětšila o 21 cm u chlapců a 17 cm u dívek. (Pokud bychom šli ještě dál, pak od konce 18. století povyrostli patnáctiletí kluci dokonce o 27 cm.) Podle výsledků posledního celostátního výzkumu z roku 2001 průměrná tělesná výška v osmnácti letech u mužů činí 180 cm, u žen 167 cm. Za padesát let mezi roky 1951 a 2001 muži narostli o sedm centimetrů a ženy o pět centimetrů, přičemž v rozmezí od roku 1991 do roku 2001 byl nárůst jeden centimetr.

Pouze nový reprezentativní celostátní výzkum by ale mohl definitivně potvrdit, zda už se trend zvyšování dospělé tělesné výšky skutečně zastavil. Ojedinělá řada šetření byla definitivně přerušena, když se neuskutečnil plánovaný sedmý výzkum v roce 2011. Státnímu zdravotnímu ústavu a několika fakultám Univerzity Karlovy se na něj tehdy ani přes několikaleté úsilí nepodařilo sehnat grantové peníze. Což je škoda a to nejen kvůli monitoringu naší výšky. Celostátní výzkum totiž nezahrnuje pouze zjišťování tělesné výšky, ale třeba i to, kolik dětí se dnes potýká s obezitou.

Dřívější puberta

Výšku populace dnes navíc významně ovlivňuje ještě další faktor – dřívější nástup puberty. A opět v tom hraje roli strava. „Podvýživa růst výrazně brzdí, až zastavuje, obezita mění profil růstu – urychluje nástup puberty a zkracuje její průběh. Obojí pak negativně ovlivňuje finální výšku,“vysvětluje Petr Sedlak.

Snižování věku nástupu puberty je podle Sedlaka patrné zejména u dívek. Z průzkumů CAV vyplývá, že od 60. let 20. století do posledního výzkumu z roku 2001 se žádné dramatické změny v nástupu a průběhu puberty neudály. Jedním z důkazů je průměrný věk první menstruace u českých dívek, který se v té době ustálil na hodnotě 13 let. „Aktuálně však pozorujeme pokles tohoto jevu. Dílčí sonda z roku 2013 ukázala u pražských dívek na hodnotu 12,4 roku, což dokládá posun počátku puberty do nižšího věku,“tlumočí závěry sondy Sedlak.

A ještě jeden negativní jev plyne z posledních výzkumů dětí v předškolním věku. „Kvůli nedostatečnému pohybu se mění poměr komponent tělesného složení, narůstá podíl tukové tkáně a snižuje se podíl aktivní tělesné hmoty – a to vše při normálních hodnotách BMI,“varuje Sedlak. To znamená, že ač by se dítě zdálo hmotností ke své výšce přiměřené, není tomu tak. „Tato skrytá tuková tkáň (hovoří se o latentní obezitě), má však stejně negativní účinky a ovlivňuje tím pubertální vývoj a růstový profil, a tím v důsledku i finální výšku,“dodává Sedlak.