Expozice v bývalém lomu.
Klokoty byly původně samostatná ves, dnes je to součást Tábora. Ve 13. století zde stál na skále nad Lužnicí hrádek Vítka z Klokot, jednoho ze zakladatelů rodu Vítkovců. Podle pověsti se Klokotským zjevila Panna Maria a na místě, kde ji lidé spatřili, vytryskl pramen léčivé vody. Již v roce 1732 a pak i o sto let později prozkoumali lékaři složení vody a konstatovali, že „voda ta mnohé léčivé částky v sobě chová, a protož i v nemocech jako: při obtížích v životě, zatvrzení jater, slabosti a ochablosti či a zvláště v případech hysterických s prospěchem se užívati může“. I dnes můžeme konstatovat, že pití této vody nikomu nemohlo uškodit. Nad studánkou byla vystavěna kaple. Aby však nebyl poškozen pramen velkým množstvím návštěvníků, byl 1000 kroků východně postaven kostelík.
Na návsi v Klokotech je kámen s nápisem Táborští pikarti 1421–1996. Je to památník upálení členů sekty adamitů v klokot- ské faře na příkaz Jana Žižky. Různé prameny uvádějí 24 až 300 upálených.
Klokoty koupil na konci 17. století řád benediktinů zMontserratu. Ti se rozhodli ke kompletní přestavbě poutního místa. Namísto gotického kostelíku, o kterém ani nevíme, jak vypadal, byl vystavěn kostel s půdorysem dvojramenného kříže. Stavitel sice pocházel z Ratibořských Hor, celý komplex však připomíná stavby geniálního stavitele Jana Santiniho. Kolem kostela jsou klášterní budovy. Dovnitř otevřené chodby (ambity) mají v rozích osmiboké kaple s výjevy ze života světců, kterým jsou zasvěceny. V areálu je 10 věží a 10 zvonů.
Benediktini stavbu sice začali, ale ještě před jejím dokončením byli odvoláni. Stavbu poté financovali táborští měšťané a příslušníci některých šlechtických rodů. Za pozornost stojí nejen samotné poutní místo, ale i stará lipová alej, vysazená roku 1836. Při cestě z Tábora po zelené turistické značce ji nemůžete minout. Dál značka vede ke studánce Dobrá voda a kapličce. Odtud je nutno se vrátit asi 150 m zpět a sejít dolů k Lužnici. Další cesta směřuje proti proudu k Táboru.
Pod Klokoty byla vybudována geologická expozice regionu Jihozápad, tedy především Táborska a jeho širšího okolí. Zároveň jsou tady na jednotlivých panelech informace o historii Země, geologické stavbě, geomorfologii, nerostech a půdách Táborska. U každého vystaveného kamene je geologická mapka se zakresleným místem odběru a fotografie příslušné lokality. Tam, kde to bylo možné, jsou na exponátech vyleštěné nábrusy, na kterých lze lépe pozoro- vat vnitřní strukturu. Expozice byla umístěna do bývalého lomu. Ten se tak stal vlastně největším exponátem zdejší výstavy. Hornina, která se zde těžila, je táborský syenit. Je to, stejně jako žula, hlubinná vyvřelá hornina. Na rozdíl od žuly téměř neobsahuje křemen, tmavé součástky jsou biotit a někdy amfibol. Na lomové stěně jsou světlé žíly a žilky mladších vyvřelin. Táborský syenit vystupuje na ploše asi 70 km2. V lomu se těžil jako štěrkový kámen.
V lomu pod Klokoty není jen geologická expozice. Zhruba 30 metrů vysokou lomovou stěnu znají horolezci jako Lezecký park Modrý lom. Je v ní vyznačeno celkem 17 cest. Určeny jsou ovšem pouze pro horolezce s potřebnými zkušenostmi a vybavením. Na lomovou stěnu se ale mohou vydat i začátečníci, ne sice tady, ale asi o 250 m výš směrem k Táboru. I tam se těžil táborský syenit a na kraji starého lomu táborští horolezci vybudovali přes 80 m dlouhou jištěnou cestu (viu ferratu). K jištění je použito pevně uchycené ocelové lano, jsou zde i stupové kramle.
Připravil Karel Drábek, geolog