Bosna si počká na EU nejméně dekádu

Dvacet let po konci krvavé občanské války podala Bosna a Hercegovina žádost o členství v EU. Jen cesta k získání kandidátského statusu může ale trvat roky.

BRUSEL/PRAHA Zatímco Velká Británie se připravuje nejpozději do konce příštího roku uspořádat referendum o možném vystoupení z Evropské unie, o několik tisíc kilometrů jihovýchodním směrem je trend opačný. Bosna a Hercegovina včera oficiálně podala žádost o přijetí do EU. Společně s Kosovem byly posledními státy západního Balkánu, které dosud formálně nenastoupily cestu evropské integrace.

„Vidíme, že náš soused Chorvatsko je již členskou zemí. Černá Hora se vydala cestou integrace do EU, stejně jako Srbsko. Bosna a Hercegovina je také součástí tohoto kontinentu,“argumentoval při formálním předání bosenské žádostí včera v Bruselu šéf tříčlenného předsednictva, kolektivního vedení země, Dragan Čovič. „Jsme si vědomi toho, že je to náš úkol, který musíme splnit,“prohlásil podle agentury Reuters.

Neoslnivá startovní pozice

Po setkání s šéfkou unijní diplomacie Federicou Mogheriniovou a komisařem pro rozšíření Johannesem Hahnem z úst šéfa bosenského předsednictva zaznívaly velmi optimistické odhady.

Čovič prohlásil, že očekává zís- kání kandidátského statusu pro svoji zemi už příští rok. To však musí posoudit Evropská rada. V případě sousedního Chorvatska od podání přihlášky k udělení kandidátského statusu uplynulo čtrnáct měsíců, u Albánie však pět let.

Jak ovšem poznamenal komi- sař Hahn, cesta Bosny do unijní rodiny bude dlouhá a náročná, bude zapotřebí provést množství reforem. „Členství nebude možné získat za pár měsíců, dokonce za několik let,“varoval. Odborníci jako nejbližší možný termín přidružení Bosny do EU zmiňují rok 2025. Reálně se však může tento proces ještě o léta protáhnout.

Čovič se rovněž nechal slyšet, že již v červnu by mohla zahájit Bosna i proces integrace do NATO. Sousední Černá Hora tak – k nevoli Bělehradu, z jehož područí se vymanila v roce 2006, iMoskvy, jejího spojence – učinila již na sklonku loňského roku.

Hornatá balkánská země nemá na cestě k EU nijak oslnivou startovní pozici. I po dvaceti letech se stále vzpamatovává z krvavé občanské války. Sužuje ji rekordní nezaměstnanost, zvlášť mezi mladými (podle Světové banky přes 57 procent). Celá řada továren po válce zůstala zavřená a zahraniční investoři se zdráhají v zemi s nejistou budoucností utrácet. Je tomu jen pár měsíců, kdy Bosně bez půjčky MMF hrozilo, že nebude mít z čeho vyplácet státním zaměstnancům platy či penzistům důchody.

„Protektorát EU“

Tíživá situace země přitom zčásti vězí i v komplikovanosti jejího politického systému, jenž patří k jedněm z nejsložitějších na světě. Poválečné uspořádání, vycházející z Daytonské mírové dohody, rozdělilo zemi na dvě entity, z nichž každá má vlastní státní orgány. Země má také slabé centrální orgány a specifický úřad zástupce mezinárodního společenství, tradičně obsazovaný Západem. Někdy proto bývá Bosna přirovnávána k protektorátu EU.

Domluvit cokoliv v tomto sytému se rovná takřka zázraku. I díky tomuto specifickému postavení, jemuž se Bosna ve vztahu k EU těší, však do ní již léta proudí masivní rozvojová pomoc.

Další v podobě různých předvstupních mechanismů ovšem zcela jistě nebude zadarmo. Dá se čekat, že Brusel bude tlačit mimo ekonomických a politických reforem také v otázce bezpečnostní. Z žádné jiné evropské země (spolu s Kosovem) totiž v poměru k počtu obyvatel neodchází tolik občanů k islamistům na Blízkém východě. Již od podzimu se hovoří také o riziku, že by se cesty migrantů mohly při vyhrocení situace v některé ze stávajících zemí na trase stočit právě přes Bosnu.