Dan Bárta a třídní sraz s Alicí
Muzikanti mluvili o „třídním srazu“a bránili se přívlastku comebackový. V záplavě návratů všemožných hvězd a hvězdiček je to dobrá zpráva. Jakkoliv skupina ani po čtvrtstoletí neztratila šmrnc, Danu Bártovi by brzy nenabídla o moc víc než jen variace na rockové riffy. Není to málo, ale není to dost.
Téměř všechny koncerty turné byly vyprodané, atmosféra v hledištích jiskřivá. Na současné podobě Alice je nejzábavnější, že zní jako tehdy... a přitom docela svěže. Pomineme-li na chvíli ústřední postavu Dana Bárty, nutno zatleskat i čtveřici instrumentalistů. Nejsou to žádní pupkatí strýcové s pleší, a přestože na rozdíl od hvězdného pěvce v popředí už dlouho nejsou živi hudbou, není to na pódiu znát. Pokud kytara či paličky léta leží ladem, hrozí vypadnutí z formy, comebacková turné někdejších legend často proto zdobí mladí bubeníci ženoucí dopředu starou mašinu, jejíž původní motor je opotřebovaný nebo staromódní. Hrozí ovšem, že technicky vylepšená muzika ztratí kouzlo. Kapelník Alice Jiří Mikeš Milý neposunul svůj nezaměnitelný valivý styl ani o píď. A to je plus. Lze totiž také říct, že bubnuje stále stejně skvěle.
Samostatnou kapitolou je pak Dan Bárta. Letité písně s leckdy přepjatými texty korespondujícími s divokou dobou jejich vzniku zpívá naplno, ale už i s nadhledem, jistotou a kontrolovanou rockerskou pózou, z níž si dokáže dělat legraci. Vtipná moderace večera odlehčovala hrozící sentiment, zpěvák vyučoval, kterak se v devadesátých na Plzeňsku míchala zelená s rumem, koncert pentlil výkřiky typu „nesmí chybět obligátní rocková hláška JSTE TADY?“
Výprava do jiných pohoří
Vývoj desetinásobného zpěváka roku by ostatně vydal na knihu. Nalistujme rok 1995 – Alice příjemně překvapila třetí eponymní deskou (není náhoda, že nejvíce z ní se čerpá při letošních koncertech). Jenže Bártovi začínala být rocková škatulka těsná. Paralelní setkávání s Miroslavem Chyškou a Romanem Holým v řadách J.A.R., s nimiž zpívá dodnes jako jeden ze tří sólistů (další unikát), otevřelo nové obzory. Odbočila-li Alice 1995 o údolí vedle, s projekty Sexy Dancers a se stále vzdušnějšími alby J.A.R. se zpěvák vydal do úplně jiných pohoří. Logickým vyústěním bylo zastavení Alice a na přelomu století rozjezd vlastní skupiny Illustratosphere.
Dan Bárta neustrnul, začal se včas zajímat o to, proč a odkud jeho hlas vychází, dokázal od základů změnit techniku zpěvu. Zpočátku místy působil jako sice hodně talentovaný, ale pořád trochu křečovitý kluk, který dává okatě najevo, že z rockera je náhle jazzman a intelektuál. Škarohlídům byl pro smích pro svou entomologickou vášeň, v rozhovorech či při moderaci koncertů občas jeho řeči působily „přemoudřele“. Během dalších pěti deseti let se ale prozpíval do čisté krásy. Angličtina začala být uvěřitelná, projev košatější, z někdejší rockové máničky ze Sokolova a posléze mudrce se stal vyrovnaný muž, přední český odborník na vážky, student aplikované ekologie a ruku v ruce s tím vším zase ještě lepší zpěvák. Pochopitelně odmítl roli v recyklovaném muzikálu Jesus Christ Superstar – kdysi v něm zářil, nyní už by jen plápolal. Radši si nyní do minulosti jen odskočil s Alicí, přičemž v šestačtyřiceti zpívá náročné party snad ještě zajímavěji než zamlada.
Příští koncert Dana Bárty s Alicí se chystá na 28. května do plzeňského Rock Depa, následovat bude několik open-airů. Potom bude kapela opět uložena k ledu. Lze předpokládat, že na podzim Dana Bártu potkáme u diametrálně odlišného hudebního materiálu – a že zase překvapí.
zimní část vzpomínkového turné kapely Alice s frontmanem Danem Bártou.
Autor je publicista