Studentky na techniku (ne)patří
Na technických vysokých školách tvoří ženy třetinu studujících. Na některých katedrách jich však není ani pět procent
Přihlásit se na techniku je pro mnoho středoškolaček jako složit bobříka odvahy. Teoreticky jim nic nebrání podat přihlášku na libovolný obor. V praxi ale stále narážejí na předsudky, které jim komplikují cestu za zajímavým profesním uplatněním i lepším finančním ohodnocením. O změnu se snaží mentoringový program pro středoškolačky, za kterým stojí Národní kontaktní centrum – gender a věda. Mentorkami jsou samy studentky technických oborů, které svým téměř vrstevnicím předávají nejen praktické zkušenosti, ale také bourají mýty spojené s uplatněním žen v technických profesích.
„Holky na matiku nemají hlavu“
„Děvčata jsou stále odrazována od studia technických věd, ať už ze strany rodiny, školy, nebo společnosti obecně. Proto považuji za důležité měnit zkreslený obraz technických oborů jako výhradně mužské záležitosti,“je přesvědčena Olga Rusňáková, která na Českém vysokém učení technickém získala doktorát v oboru experimentální jaderná a částicová fyzika a zároveň působila jako mentorka. Chce, aby mladé dívky věděly, že cesta vědy je pro ně otevřená a že lze skloubit vědeckou kariéru s mateřstvím. „Ženy ve vědě nejsou divné, technické obory jsou pro nadané dívky dobrou volbou,“říká tato matka tří dětí.
Mentoring středoškolaček probíhá letos pošesté a každý rok jím projde několik desítek dívek z celého Česka. Od konkrétních studentek technických oborů se studentky třetích ročníků středních škol dozvídají, jak to na technických vysokých školách chodí. „Stejně jako v minulých letech jsem narazila na to, že studentky měly doslova děsivé představy o studiu technických oborů,“popisuje zkušenosti smentoringem Alexandra Pavelková, která na ČVUT studuje obor letecká doprava.
„V českém školství stále panuje silná genderová horizontální segregace, tedy stav, kdy se ženy a muži soustřeďují v odlišných studijních oborech,“upozorňuje Kateřina Cidlinská z Národního kontaktního centra – gender a věda, která vybudovala a řídí mentoringový program. Podle monitorovací zprávy Postavení žen v české vědě za rok 2014 studovalo technické obory na magisterské úrovni 32 procent žen. Pro srovnání, na sociálních a humanitních oborech tvořily ženy 68 procent studujících. Jsou ale technické katedry, kde studentky nepřesahují ani pět procent.
V naší společnosti jsou ženy tradičně spojovány s péčí, empatií a schopností komunikace, zatímco mužům je připisována racionalita a analytické myšlení. Proto se od studentek očekává, že budou směřovat na sociální a humanitní obory. Pokud zamíří do oblasti přírodních a technických věd, často končí spíše na pozicích pedagožek, nikoliv vědkyň, stavařek či programátorek. „Dívky se často již na základní škole setkají s názorem, že jim matematika půjde hůře než chlapcům, protože „na to nemají hlavu“. Jejich dobré výsledky v předmětech typu matematika, fyzika či chemie se připisují spíš jejich píli a schopnosti se látku ‚nadrtit‘ než schopnosti látce porozumět,“shrnuje podhoubí předsudků vůči ženám v technických oborech Cidlinská.
Předsudky pak fungují jako se- benaplňující proroctví, a tak mnohé dívky získají dojem, že technické obory nejsou pro ně a budou v nich vždy o něco horší než chlapci, a nakonec ani nepodají přihlášku bez ohledu na svůj skutečný potenciál. „Odrazoval mě stereotyp, že kluci jsou v technice lepší než holky,“popisuje své zkušenosti Bich Phuong Pham z Gymnázia a Obchodní akademie Orlová, která spolupracovala s mentorkou z oboru aplikovaná matematika.
Zkuste to, zvládnete to
Cílem mentoringu je, aby se středoškolačky mohly informovaně rozhodnout, zda se na danou technickou školu přihlásit, nebo ne. Konkrétní náplň jejich spolupráce s mentorkami je čistě na domluvě. „Některé dívky jsou spíše ‚renesančního‘ typu, baví je tedy od všeho trochu a od programu očekávají, že se lépe zorientují v nabídce vysokoškolských oborů a ujasní si, co by je bavilo nejvíce,“přibližuje Cidlinská. Další středoškolačky už zvažují studium konkrétního oboru a chtějí se ujistit, že je jejich volba správná.
Jiné přicházejí s tím, že je baví třeba informatika nebo chemie a chtějí odhalit, jaká specializace by jim mohla vyhovovat. Často dívky také zjistí, že existují obory kombinující více jejich zájmů, třeba techniku s medicínou spojuje biomedicínské inženýrství. „S radostí můžeme říct, že dívky jsou s programem spokojené a že se i díky němu skutečně na technické obory hlásí. Program běží už od roku 2009, a tak se nám naše bývalé mentees začínají vracet v roli mentorek, což je pro nás ta největší odměna,“říká Cidlinská.
Smysluplnost programu potvrzují i samotné mentees. Ivana Pumprlová z Gymnázia Jakuba Škody v Přerově díky němu získala přímý kontakt s prostředím stavební fakulty. „Viděla jsem přednášky, cvičení, seznámila se s některými profesory, podívala se na koleje i do menzy a utvrdila se v přesvědčení, že mě můj budoucí obor bude bavit,“popisuje. Mentoring otevírá dívkám dveře tam, kam by možná samy nevkročily. „Zjistila jsem, že by mě zajímaly obory, na které bych normálně ani nepomyslela. Zkusím dát přihlášku i jinam, než jsem původně plánovala,“říká Ivana Spanilá z Gymnázia Zábřeh.
Autorka je spolupracovnice Akademie LN