Půjčil bys mi na víkend auto?

Nový občanský zákoník zakotvil hned několik typů smluv, které se týkají přenechání věci k užití druhému. Nejprve bude dobré rozmanitou terminologii ujasnit. A to už proto, že se příliš neshoduje s laickým chápáním zákonných názvů jednotlivých smluv.

Není půjčka jako půjčka

Obecný laický pojem pro přenechání věci druhé osobě je půjčka. Tento pojem ale od začátku roku 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, už české právo nezná. „Postaru“se půjčkou nazývala situace, kdy svému kamarádovi půjčíte peníze na koupi chalupy, ať už úročně, nebo bezúročně. Nově se tento institut nazývá „zápůjčka“a dopadá na půjčení jakékoli zastupitelné věci (typicky peníze, jablka či uhlí).

Druhým pojmem je výpůjčka (obecný vzor najdou předplatitelé LN v digitální čtečce, pozn. red.). Při ní jedna strana (půjčitel) přenechá té druhé nezuživatelnou a individuálně určenou věc (dům, knihu...) k dočasnému a bezplatnému užívání. Druhé straně (vypůjčiteli) vzniká právo později věc vrátit. To se opět tak docela neshoduje s laickým chápáním slova „výpůjčka“. Když si totiž vypůjčíte knihu v knihovně, není to bezúplatné – vždy platíte za členství.

A je třeba připomenout obecnou zásadu občanského práva, že smlouva se vždy posuzuje podle svého skutečného obsahu. Takže pokud se sousedem uzavřete dokument nadepsaný „smlouva o výpůjčce“, ale sjednáte si měsíční poplatek za užívání věci, jedná se o smlouvu nájemní a dopadají na ni všechna související pravidla v občanském zákoníku.

Výpůjčka je takzvaně reálný kontrakt, takže vzniká až předáním věci. To je stejné jako u zá- půjčky peněz, naopak je to rozdíl proti nájemní smlouvě. Tam je smlouva uzavřena už dohodou stran neboli podpisem smlouvy.

Zákon na smlouvu o výpůjčce neklade vůbec žádné formální požadavky, může být ústní dokonce i v případě, kdy je předmětem výpůjčky nemovitost.

Hlavním rysem tohoto smluvního typu je jednak dočasnost, jednak bezúplatnost. Osoba, která si věc vypůjčila, ji musí užívat řádným způsobem, což mimo jiné zahrnuje povinnost neumožnit její užívání jinou osobou. Vypůjčitel zároveň nese obvyklé náklady užívání.

Od výpůjčky je ale třeba odlišit novinku, kterou přinesl nový kodex: takzvanou výprosu. To je situace velmi podobná výpůjčce, jen s tím rozdílem, že nebyla ujednána ani doba trvání smlouvy, ani účel, ke kterému se má věc užívat. Vrácení lze potom požadovat zcela dle libosti.

Práva z vad

U výpůjčky je třeba dát pozor na takzvaná práva z vad, která občanský zákoník garantuje osobě, která má věc v užívání. Půjčitel totiž odpovídá za to, že věc bude způsobilá k užívání. Pokud věc způsobí škodu kvůli vadě, kterou půjčitel zatajil, za takovou škodu odpovídá. To je ještě celkem nepřekvapivé ustanovení.

Ale leckoho by mohlo překvapit, že půjčitel má povinnost poučit druhou stranu o tom, jak věc užívat – ať už ústním, či písemným pokynem nebo přiložením návodu. A pokud tak neučiní, když pak špatným užíváním vypůjčitel způsobí škodu, odpovídá za ni půjčitel! Tato informační povinnost se samozřejmě nevztahuje na očividné věci, například, jak se řídí auto nebo kolo, případně v situaci, kdy jde o opakovanou výpůjčku témuž člověku. lek Vzory smluv a podání poskytl právní systém CODEXIS®