Hlavy dvou církví? Hoax!

Historické setkání hlav dvou církví po tisíci letech! Takto bombasticky referovala i seriózní média o schůzce římského papeže s patriarchou Ruské pravoslavné církve. Jistě tak učinila v dobré víře. Jenže ta krátká věta obsahuje několik nepřesností – a ty dohromady vytvářejí nepravdu.

Za prvé: Ani římský papež není hlavou církve. Hlavou křesťanské církve jest Ježíš Kristus. Katolíci mají za to, že římský papež je jeho zástupcem – ale ne hlavou. To však lze přijmout jako novinářskou zkratku. Za druhé, pravoslaví nemá nejvyššího představitele s „papežskou“pravomocí. Hodnostářem s nejvyšší funkcí je patriarcha cařihradský. Ten ale nemá pravomoc nad ostatními patriarchy a metropolity, kteří stojí v čele autokefálních (z řečtiny do- slovně „svéhlavých“) národních církví – srbské, bulharské či československé. Patriarcha cařihradský je „primus inter pares“, „první mezi rovnými“. O nejzásadnějších otázkách pravoslaví rozhoduje jedině všeobecný sněm čili koncil. Patriarcha Ruské pravoslavné církve je představený té nejpočetnější z pravoslavných církví. Teologicky je to však stejné, jako kdyby se s papežem sešel třeba metropolita církve albánské.

Za třetí, nejde o první setkání nejvyšších představitelů katolicismu a pravoslaví po tisíci letech. Papež Pavel VI. a cařihradský patriarcha Athenagoras se sešli už roku 1964, následně pak katolicismus a pravoslaví ze sebe vzájemně sňaly starou klatbu a začaly rozvíjet ekumenické vztahy. Moskevský patriarcha nemohl přijít po tisíci letech, protože před tisíci lety neexistoval moskevský patriarchát, ani sama Moskva. Existovala církev v Kyjevě. K jejímu dědictví se hlásí jak moskevský patriarchát, tak kyjevský patriarchát (který Moskva neuznává), tak řeckokatolická církev na Ukrajině.

Proč záleží na zákrutech církevních dějin? Protože nejde jen o nepřesnost. Jde o zvětšování významu ruského patriarchy Kirilla, tlačené ruskými médii. To, čím je moskevský patriarcha významný, není duchovní autorita, nýbrž jen moc – počet podřízených, majetek, společenský vliv, úzké osobní napojení na vládce obávaného a nevyzpytatelného, po zuby ozbrojeného státu. Tím Kirill opravdu vyniká.

Oproti tomu patriarcha cařihradský Bartholomeos nemá žádnou moc. Sídlí s malým stádečkem posledních zbývajících Řeků uprostřed Cařihradu, obklopen rovněž mocným, ale vůči křesťanství nepříliš přátelským Tureckem. S papežem se ostatně už setkal, dokonce byl v Římě roku 2013 přítomen jeho inauguraci. Nemá moc – zato má skutečnou duchovní autoritu. Pokud se křesťanství bere jako náboženství, opírající se o Boha a ne o světskou moc, pak je právě skromná a ohrožená situace cařihradského patriarchy situací svrchovaně křesťanskou. Takže, „historické setkání hlav dvou církví po tisíci letech“není nic jiného než prokremelská manipulace, ba hoax. MARTIN C. PUTNA

Sobota Klíma