Mám rád záři sovětských plakátů
Černobílý svět Aloise Nebela i Kafkova Zámku představuje výtvarník Jaromír 99 v Domě umění v Brně. Nahlíží také do nového komiksu o Emilu Zátopkovi, který nakreslil podle scénáře Jana Nováka.
LN Na výstavě jsou komiksové portréty hrdinů Franze Kafky. Kdy jste poprvé četl jeho román Zámek?
Asi někdy v 70. letech, kdy u nás Kafka vycházel jen samizdatově. Jeho romány i povídky jsem si spojoval hlavně s politikou. Byl pro mě vizionář, který nějak předvídal, co se u nás stane v 50. letech. Tenkrát jsem si neuvědomoval, že v Kafkových textech je taky humor a ironie. To mi došlo až mnohem později, když jsem si četl Zámek znova, protože jsem dostal nabídku od amerického autora komiksů Davida Maierowitze. Znal můj komiks o Nebelovi a nabídl mi, ať nakreslím podle jeho scénáře Zámek. Začal jsem si všímat těch poťouchlostí, grotesky, těch neschopných pomocníků a divných sedláků v hospodě a došlo mi, že Kafka vlastně není jen temný.
LN Z komiksu, který vyšel v roce 2013, vznikla putovní výstava a vloni jste Zámek představili s vaším Kafka bandem jako divadelní hru v Brémách. Jak jste ji pojali?
Režisér Alexander Riemenschneider vnímá hlavního hrdinu K. trochu jinak než já. Vidí v něm štvané zvíře. Je to pro něj podobenství o někom, kdo neustále pracuje, stále se za něčím žene a nikdy není v klidu. Je tam i jedna scéna, kterou režisér odkazuje k současnosti, k uprchlíkům. Starosta nás zahání za plot, protože tam nepatříme, protože jsme cizí… Pro mě je Zámek hlavně o světákovi, který přijde někam do buranova. Znám to od nás, z Jeseníku, když se v hospodě objeví někdo cizí, trvá hodně dlouho, než ho místní vezmou mezi sebe. LN S Kafka bandem jste hráli v Německu, v Polsku i na Ukrajině. V čem se lišily reakce publika?
V Brémách na nás nejdřív chodili starší lidé, abonenti divadla, až později jsme viděli i mladší publikum. Přišli také experti na Kafku, literární historici i překladatelé. Prý si vůbec neuměli představit, jak jde dohromady Kafka a moderní hudba, ale nakonec se jim to líbilo. Naším fanouškem je například Reiner Stach, jeden z největších odborníků na Kafku, který má rád současnou hudbu, takže rozhodně neměl problém s takovým spojením. Hodně zajímavý byl koncert na Ukrajině. Hráli jsme ve Lvově, kde byla skvělá atmosféra, je tam cítit takový hlad po kultuře jako u nás na začátku devadesátých let.
LN Často se vracíte na rodné Jesenicko, odkazy na tento region jsou v Nebelovi i ve vašem pojetí Zámku. Proč vás láká stále stejná, prozkoumaná krajina?
Řídím se starou komiksovou poučkou, že autor by měl kreslit místo, které dobře zná. Když jsem hledal inspiraci k Zámku, představoval jsem si Kafkův stře- doevropský model městečka, kde je kostel, škola, hospoda. Všechna ta městečka jsou si vlastně dost podobná. Hospodu jsem kreslil podle vesnice Branná, „casting“na hrdiny Zámku jsem dělal na tamním hřbitově. Prohlížel jsem si na náhrobcích tváře lidí 20. a 30. let. Většinou vypadají starší, než byli, asi je to tím, co prožili. Mimochodem tenhle hřbitov je jedním z mála, kte- ré jsou opravené. Místní se zajímají o původní obyvatele, o sudetské Němce, a líbí se mi, že takhle uctili památku těch mrtvých.
LN Na výstavě jsou ukázky z komiksu o Emilu Zátopkovi, který vyjde v dubnu. Je to vlastně poprvé, kdy kreslíte podle reálného příběhu. Co vás zaujalo na osudu slavného běžce?
Spisovatel Jan Novák napsal filmový scénář, který se zatím nerealizoval, a tak si řekl, že ho představí v komiksové formě. Náš příběh je o dvou kamarádech, kteří zvítězili nad mocí. Je o Emilu Zátopkovi a jeho kolegovi z Dukly Stanislavu Jungwirthovi. Věřili, že spolu pojedou na olympiádu v Helsinkách v roce 1952, ale Jungwirtha tam nechtěli pustit z politických důvodů. Zátopek řekl, že Standa je nejlepší běžec a že prostě musí jet. Nakonec se mu to podařilo prosadit a jeli oba.
LN Poprvé jste opustil černobílý svět a kreslil barevně. Jaká to byla zkušenost?
Byla to pro mě výzva, ale samozřejmě že to je i určitým způsobem svazující, když máte kreslit konkrétní lidi v konkrétní době. Padesátá léta všichni vidí temně, ale mně se naopak líbí zářivé barvy sovětských plakátů. Hodně jsem používal cihlově červenou, která je ve znaku Dukly. A je to taky barva Zlína, kde Zátopek trénoval. Prohlížel jsem si jeho portréty i filmové záběry z olympiády. Jsou to skvěle sestříhané záběry, kde vidíte drama na stadionu.
LN Komiks o Zátopkovi už je hotový, máte rozpracovaný nějaký další příběh?
Píšeme s Jaroslavem Rudišem komiks na pokračování pro jeden firemní časopis. Je to příběh EskymoWelzla. My jsme ho pojali jinak než obvykle, všude se píše o jeho dobrodružství, ale nás zajímá, jak prožil poslední roky. Když mu bylo šedesát, odjel z Čech zpátky do Kanady, usadil se v malém městečku Dawson City. Většinu času trávil se svým kamarádem Blackem, seděli v hospodě a vyprávěli si historky. Měl bych chuť z toho udělat velký komiks, ale to by zabralo další dva roky práce. Teď se chci víc věnovat své kapele Priessnitz, letos natočíme desku a na podzim vyrazíme na turné.