Bardi oblastní

Pro mě, kromě rodiny, divadlo znamenalo i znamená všechno.“V neděli 14. února, krátce po svých sedmasedmdesátých narozeninách, umřel herec Městského divadla v Mostě Stanislav Oubram. Byl padesát pět let u divadla, většinou na oblasti, věrný Mostu. Rodilý Pražák zažil slavnou éru ve staré budově divadla postaveného v roce 1911 na stovkách pilířů v bažinách v královském městě Mostě. Mohl nasávat atmosféru kulturního rozmachu konce šedesátých let, oplodněného na severu Čech personami jako Emil Juliš, Josef Jedlička, Bohdan Kopecký. Likvidaci města rozmetaného barbarsky do vzduchu kvůli hroudě uhlí. Hraní v malém loutkovém sálku kulturního domu Máj. Po letech v pražském angažmá v Divadle ABC opět návrat, teď už do panelových hradeb nového Mostu s obří budovou nového divadla.

Patřil ke generaci, která hltala každý kulturní poryv ve společnosti, hlavně v literatuře. Sám psal, především s kamarádem Vlastimilem Novákem, divadelní pohádky, a výborné. Miloval poezii, bravurně ji interpretoval (byl respektovaným rozhlasovým hercem – natočil kolem dvou a půl tisíce pořadů). 28. ledna mu objevili rychle postupující nemoc, ještě 1. února hrál Jeronýma Scottu v Golemovi. 3. února měl hostovat v Praze se svojí parádní rolí Hokea Coleburna ve slavné hře Alfreda Uhryho Řidič paní Daisy, která měla premiéru v září loňského roku. Odvezli ho do divadla na prostorovou zkoušku, ale nešlo to. Druhý den jel do nemocnice.

Člověk si na osobních příbězích bardů regionálních divadel znovu uvědomí, že pojmy jako služba a láska k divadlu nejsou frází. Na tyto scény se občas lidé dívají mezi prsty, jako na provinční. Jejich smysl vyvstává přitom zrovna na Mostecku, v prostředí, kde velkorypadla dolů ohlodala krajinu i kulturní paměť. Na oblastních jevištích – mimo pozornost televizních kamer i popularitu a příjmy seriálových herců – podávají večer co večer desítky výborných herců skvělé výkony. Stanislav Oubram se vyznal docela jasně: „Protože divadlo je zázrak a s kolika zázraky se člověk setkává?“