František Černý věděl, co je skutečné vlastenectví

Teatrolog a historik českého divadla František Černý, který zemřel před šesti lety, by se 21. února dožil devadesáti let. U této příležitosti zpřístupní Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové nový fond, který ponese jeho jméno. Jedná se o sbírku divadelní a regionální literatury z Černého pozůstalosti. Budoval ji už jeho otec a děd a obsahuje i vzácné tisky z 19. století – ty se ovšem budou půjčovat jen prezenčně. V kolekci jsou zastoupena i Černého díla, samostatných monografií je dobře přes třicet, u řady publikací pak byl editorem, autorem doslovů a podobně. Odborná knihovna Františka Černého bude slavnostně otevřena 22. února v 16 hodin.

Rodák z východočeských Jaroměřic František Černý působil dlouhá léta na katedře dějin divadla pražské filozofické fakulty a vyučil desítky studentů, svých následovníků. Troufám si říct, že jeho nejmilejšími absolventy, s nimiž udržoval i osobní vztahy, byli ti, které učil v šedesátých letech, to je ostatně patrné i z jeho pamětí, v nichž rekapituluje své působení na FF UK. A dnes jsou mezi nimi též významná jména, která zdatně navázala na jeho odkaz. Tím jsou zejména čtyřdílné „academické“Dějiny českého divadla s obrazovou a dokumentační částí, která nadlouho stanovila vysokou laťku ve vydávání takových publikací. Dějiny sice musely odvést povinné desátky režimu, přesto i dnes zůstávají úctyhodným dílem, z kterého lze dobře čerpat.

František Černý byl skutečný vlastenec, sice trochu starosvětský, ale o to upřímnější. Miloval české divadlo a literaturu a v tomto ohledu měl hluboké znalosti. Jeho doménou bylo 19. století, kdy právě českému divadlu přepadla významná role v národní emancipaci. Věděl dobře, jak těžký život měli ti, kdo se mu upsali, znal historii domácích kočovných společností, složité klima, v němž se naše profesionální divadlo formovalo. František Černý uměl poutavě a s láskou psát o zakladatelských generacích stejně jako o slavných osobnostech první poloviny 20. století, ať šlo o Hanu Kvapilovou, nebo Františka Smolíka. Dnes se vlastenectvím ohání kdejaký primitiv, aniž by věděl, co ten pojem vlastně obnáší. Co by tomu asi řekl František Černý, který tak dbal na historii a kulturu, neboť dobře věděl, že především vzdělání a vědomí souvislosti národ kultivuje a učí humanismu a toleranci.