Vítejte ve Smilovicích
Kdo stále tvrdí, že nejsme xenofobní národ, ať se podívá na video z obce Smilovice, které uveřejnil v pondělí večer zpravodajský portál iDNES.cz. Ze záběrů na desítky „normálních občanů“, kteří skandují na jednání zastupitelstva obce „my je tu nechceme!“, jde opravdu děs. Koho ve Smilovicích nechtějí? Třiatřicet křesťanských uprchlíků z Iráku, které chce v obci na šest až osm týdnů ve svém středisku ubytovat Slezská diakonie.
„Dneska jich je tu třicet, pozítří jich bude sto, za měsíc dvě sta, za deset roků jich je tady milion. Kde máte záruky? Vždyť lžete všichni,“rozčiluje se jeden pán. A druhý si stěžuje: „Včera šli Arabáči kolem našeho baráku.“Neziskovky prý nedokázaly integrovat ani Romy, natož nějaké „muslimáky“. A jedna dobrá žena vyhrožuje starostovi a pracovníku diakonie: „To vám povídám, udělám vše pro to, aby se těm uprchlíkům tady nelíbilo a vrátili se domů.“
Odsoudit tyto a podobné výroky, které v posledních měsících zaplavily celou naši zemi, je snadné. Jejich autoři patří od pohledu mezi tu méně inteligentní a méně úspěšnou část populace. Jde o lidi, kteří nikomu a v nic nevěří, třesou se o svůj skromný blahobyt, neuznávají žádné nadosobní cíle a slova jako humanita či soucit považují za vý- mysl kavárenských povalečů z Prahy. Jde o latentní či otevřené rasisty, kteří si myslí, že „Arabáči“, „muslimáci“, „Romáci“nebo „černouši“jsou stvoření po všech stránkách zaostávající za námi bílými Evropany. Na jakoukoliv změnu se dívají s nedůvěrou a jejich ideálem je klid.
K uzavírání do sebe má sklon celá česká moderní kultura. Sto let jsme se strachovali,
že nás zničí „teutonská záplava“, a dnes nám hrůza
z přílivu cizáků a jejich divných zvyků opět nedá spát.
Pokusme se nesoudit, ale snažit se pochopit. To, že se průměrný Čech staví k přijímání lidí ohrožených válkou výrazně jinak než průměrný Švéd, Němec nebo i Rakušan, není dáno jen půlstoletím izolace. K uzavírání do sebe má sklon celá česká moderní kultura, která byla od národního obrození konstruovaná jako důležitá fronta obranného boje proti vnějšímu ohrožení. Sto let jsme se strachovali, že nás zničí „teutonská záplava“, a dnes nám hrůza z přílivu cizáků a jejich divných zvyků opět nedá spát.
To, že k výronu primitivní xenofobie došlo právě v těšínských Smilovicích, je i není náhoda. Jde o hraničářskou obec připojenou k Československu až v roce 1920, v roce 1938 byla součástí polského záboru a dnes se tu více než čtvrtina lidí hlásí k polské národnosti (narodil se tu bývalý polský premiér Jerzy Buzek). Česká většina obce ani dlouhým soužitím s polskou menšinou nezjistila, že jinakost obohacuje. Web obce je jen v češtině a polskou verzi názvu Śmiłowice nenajdeme ani na silničních ukazatelích. Co tady s nějakými uprchlíky z Iráku?
Kdyby někdo říkal, že celá Česká republika jsou takové velké Smilovice, zdálo by se vám to příliš nadsazené? – Mně ne. Bohužel.
K tématu i Poslední slovo na straně 20
Pátek LÉKÁRNA
Istvána Léka
Sobota CHLÍVEK Petra Kamberského