S rehabilitací pomáhají i roboti

Zdenek Tvrdík měl po prodělání mozkové mrtvice štěstí, že se do Rehabilitačního ústavu v Kladrubech dostal rovnou z iktového centra. V té době měl ochrnutou pravou polovinu těla, na levou nohu se sotva postavil a mluvení mu dělalo velké potíže.

Zdejší pobyt si nemůže vynachválit a jediné, co ho mrzí, je to, že po návratu domů není rehabilitace zdaleka tak intenzivní, jak si na to během tříměsíčního pobytu v Kladrubech zvykl. Podařilo se mu velmi úspěšně rozpohybovat pravou část těla, takže zvládne i oblíbené procházky se psem, a také s mluvením nemá dnes výraznější problémy.

„Program byl od začátku hodně nabitý,“vzpomíná na pobyt v ústavu, „cvičení, masáže, logopedie, psychologický trénink.“

Postupně začal trénovat také chůzi po chodbách i ve venkovním terénu a také zdánlivě běžné činnosti, které mu usnadní život v domácím prostředí. Od šněrování tkaniček přes loupání jablka až po šroubování žárovky. Vyzkoušet si mohl dokonce i zdejší novinku – rehabilitaci s pomocí robota.

„Na monitoru vám pouští různé hry a vy s pomocí robotické ruky honíte třeba zajíce,“vysvětluje, „a přitom si zároveň rozcvičujete svoji vlastní ruku.“Ochrnutou nohu trénoval zase na chodicím páse, kde mu terapeut mohl nastavit nejen rychlost, ale třeba i sklon chůze podle toho, jak se mu právě dařilo.

„Bylo to zábavné a přitom účinné,“pochvaluje si pan Tvrdík, „na počítači jsem pak mohl pravidelně sledovat, o kolik jsem se oproti tomu, kdy jsem do Kladrub přišel, zlepšil.“

K průkopníkům roboticky asistované rehabilitace patří Spojené státy, Švýcarsko a Izrael. V Kladrubech pořídili první roboty pro své pacienty před šesti lety. A loni v srpnu zahájili společně se zdravotními pojišťovnami pilotní projekt, který měl ověřit, nakolik může intenzifikovaný specializovaný neuroprogram v kombinaci s intenzivní robotickou terapií pomoci nemocným se získaným těžkým poškozením mozku. Pan Zdenek Tvrdík byl jedním z prvních pacientů, kteří se do tohoto projektu zapojili.

Do jeho vyhodnocení zbývá ještě rok, ale už dosavadní výsledky celkem jasně ukazují, že roboti rozhodně nejsou pouze drahou hračkou.

Pomocník pacientů i terapeutů

„Roboti pomáhají nejen pacientům, ale i fyzioterapeutům,“hodnotí jejich přínos Jakub Pětioký, vedoucí Komplexního centra robotické rehabilitace v Rehabilitačním ústavu Kladruby. „Robotická rehabilitace šla přitom ruku v ruce s objevy o neuroplasticitě.“

Dříve byli odborníci přesvědčeni o tom, že těžké poškození mozku je vždy nevratné. Asi před dvaceti lety začali vědci upozorňovat, že při správné stimulaci se mohou v mozku vytvořit nové nervové spoje. A v některých případech je možné i nahradit zdánlivě ztracenou mozkovou funkci. Především díky dlouhodobému a trpělivému nácviku určitých činností.

Ten vyžaduje na jedné straně aktivního pacienta a na straně druhé fyzicky i psychicky velmi zdatného fyzioterapeuta. Podmínkou je také to, začít s nácvikem co nejdříve, dokud nemocný po mrtvici neztratí kondici a je možné s jeho mozkem pracovat.

Otázkou, nakolik může včasná robotická rehabilitace přispět ke zlepšení narušených funkcí mozku, se dnes zabývají vědecké týmy po celém světě.

„Loni jsme u nás pořádali mezinárodní konferenci zaměřenou na inovativní postupy a technologie v neurorehabilitaci,“říká Jakub Pětioký. „Při hodnocení dosavadních výsledků jsme byli překvapeni tím, že se pacienti zlepšili nejen v pohybu, ale i když šlo o vyměšování, příjem potravy a mluvení.“

Robot podle jeho slov zastane rozsah práce, kterou by u těžkých pacientů jen obtížně zvládali dva až tři fyzioterapeuti. Díky tomu, že uspoří lidskou práci, může pak terapeut lépe ohlídat celou řadu parametrů – od postavení hlavy a trupu až po stereotyp chůze. Možnost vidět na monitoru třeba i drobné zlepšení je navíc velkou motivací pro pacienty, kterým nechybí potřebná aktivita a odvaha na sobě pracovat. Robotická rehabilitace může tak působit i jako antidepresivum a dodávat pacientovi energii do dalších terapií. Sama o sobě by totiž ke zlepšení zdravotního stavu pacienta nestačila.

Kromě nácviku pohybových aktivit je nezbytný i mentální trénink mozku. Úplně nejdůležitější pro komplexní rehabilitační péči je proto důsledná spolupráce ošetřujícího lékaře, fyzioterapeuta, psychologa, logopeda, nutričního terapeuta a ergoterapeuta. Pokud se ji podaří správně navázat, pak lze teprve dosáhnout těch nejlepších výsledků.

Čas hraje klíčovou roli nejen v léčbě, ale i při rehabilitaci pacientů po mrtvici. Čím dřív se s ní začne, tím úspěšnější bývá.