Děvčátka, na slovíčko!
Jsem dalek toho označovat Smilovické za rasisty jen proto, že se tak ostře, zoufale a uboze brání přistěhování tří desítek Iráčanů do své vesnice. Proboha, všichni přece víme, že kdyby se do té vesnice měli stěhovat dejme tomu zcela bílí postižení (jako do Králíků), psychicky nemocné ženy (jako do Zahrádek a Jestřebí) či kdyby se jim za humny měla postavit též čistě bílá větrná elektrárna, protestovali by se stejně trapnou vervou proti tomu. Čemu v případě Smilovic říkáme rasismus, je prostě jen jeden aspekt českého nedostatku velkorysosti, dobré vůle a ochoty považovat ostatní lidi za své bližní. Můžeme jim to vyčítat, ale až poté, co si uklidíme sami před prahem své vlastní netolerance (v mém případě jde například o rasismus vůči lidem s cirkulárkou, vlastníkům vozů značky
Neff BMW, hlasitější a sebevědomější části občanů Ruské federace a všem, co mě přesvědčují, že piccolo neexistuje – a to v libovolném pořadí) a též až si uvědomíme, že stejná popuzenost občanů vůči osobním obětem ve prospěch vyššího dobra nám v jiném ohledu vyhovuje – například, pokud jde o stavbu dalších bloků Temelína či prolomení těžebních limitů.
Smilovické bych však rád upozornil na to, že by mohli dopadnout mnohem hůř. Například jako jedna obec, do které se před 25 lety přistěhovali Češi. Nebylo jich pár desítek, ale dvě stě, neobydlili prázdnou diakonii, ale vystěhovali starousedlíky z jejich bytů, přeměnili je na svoje posilovny a společenské místnosti a – protože zmíněná obec je samozřejmě pražská čtvrť Malá Strana a zmínění migranti poslanci parlamentu, kteří v roce 1992 násil-
Putna
Baldýnský ně vybydleli její střed – lze s úspěchem pochybovat o tom, jak usilovně, poctivě a kvalitně na novém působišti pracují. Navíc lze s velkou jistotou říci, že valná část z nich byli, jsou a budou migranti ekonomičtí, které tam přitáhly prebendy, příspěvky na osobního asistenta a tramvajenka zdarma. A s ještě větší jistotou můžeme tvrdit, že se nikdy ve svém novém bydlišti neintegrovali, naopak že v něm vytvořili uzavřené ghetto s vlastními pravidly, zákony a žebříčkem hodnot. Tehdy se proti tomu taky trošku protestovalo, trošku demonstrovalo (nejvtipnější na tom ale bylo, že někteří z těch, kteří si to vybydlení Malé Strany prosadili, o pár let dříve demonstrovali proti plánům komunistů udělat z ní přibližně totéž, čím se nakonec stejně stala), ale nakonec všichni sklapli kufry, své domy a byty prodali či pronajali
Rejžek a teď, nejspíš, šťastně žijí někde jinde. A poslanečtí migranti mají teď dokonce tu drzost požadovat zachování monstrózního parkoviště u chrámu svatého Mikuláše, aby za nimi nemusel zvenčí nikdo ťapat pěšky. V porovnání s tímto morem, věřím, Smilovičtí nakonec pochopí, že jejich budoucí sousedé budou pro lokální komunitu přínosem. Pokud ne, ocitnou se v nebezpečí, že až seMalostranští zorganizují a znovuobsadí svá právoplatná území, potáhnou migranti ze Sněmovní s batůžky a mobily v rukách celou zemí a mohlo by hrozit, že se usadí u nich. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ