Ukrajina už na Rusku nezávisí

Jak šel čas: od Euromajdanu po separatistické republiky

Vesnička Kaliny na západní Ukrajině už nemá Leninovu ulici. Včera ji gubernátor Zakarpatské oblasti přejmenoval na ulici Johna Lennona. Ukrajina ukazuje, že dva roky po Majdanu směřuje západním směrem.

KYJEV/PRAHA Před dvěma lety přišla Ukrajina o podstatnou část svého území. Zbavila se nenáviděného prezidenta a jeho suity a pokusila se vykročit zcela novým směrem. Oproti pesimistickým předpovědím se do značné míry vymanila ze závislosti na Moskvě. Domácí nešvary se jí naopak likvidovat daří jen s obtížemi.

Kdyby se mohlo známkovat, dostala by Ukrajina za poslední dva roky 2-. Reálné výsledky odpovídají spíš trojce, ale je třeba přiznat Ukrajincům obrovskou snahu a vůli nespadnout zpět do sovětské reality. Podle znalce Ukrajiny běloruského novináře působícího na Ukrajině Pavla Šeremeta lze charakterizovat situaci v současné Ukrajině dvěma slovy: dynamická a nejednoznačná. Entuziasmus lidí a rodící se 21. listopadu 2013 – první demonstrace studentů v Kyjevě 28. ledna 2014 – demonstrace pokračují, demise vlády 18. února 2014 - krvavé srážky demonstrantů s policií 18.–20. února – v centru Kyjeva zahynuly desítky lidí, většina z nich byla zastřelena vládními jednotkami noc na 22. února 2014 – demonstranti obsazují vládní čtvrť, Janukovyč prchá z Kyjeva 22. února 2014 – parlament zbavuje občanská společnost jsou optimistické, opakující se vládní krize zase vyvolávají v Evropě obavy.

Co se podařilo

Za největší úspěch je asi možné považovat ukončení totální závislosti Ukrajiny na ruském plynařském gigantu Gazprom. Rusko již nemůže svého souseda vydírat utahováním kohoutků. I kdyby je zítra zcela uzavřelo, Ukrajinci to přežijí ve zdraví.

Dalším kardinálním úspěchem je plnohodnotná armáda. Z několika zcela neschopných a špatně vyzbrojených skupin demoralizovaných vojáků vyrostla za dva roky slušná bojeschopná síla, jež se Janukovyče pravomocí a vyhlašuje nové prezidentské volby 27. února – zformována dočasná ukrajinská vláda v čele s Arsenijem Jaceňjukem, Krym ji odmítá uznat 1. březen – ruský prezident Vladimir Putin žádá parlament o souhlas s použitím armády na Ukrajině, souhlas udělen 2. března – proruští aktivisté v Doněcku oznamují, že oblast hodlají obsadit „banderovští fašisti“4. března – představitel Ukrajiny zvládne bránit i proti řádově silnějšímu nepříteli.

Vláda nastartovala reformy v různých resortech, i když tady už jsou úspěchy méně jednoznačné. Vzniká zcela nová policie. Urputně, klopotně a vytrvale pokračuje boj s korupcí. Systém zákonů umožňujících potírat úplatkářství je jeden z nejlepších v Evropě, jen praxe zatím pokulhává. Denně je otevřena nová korupční kauza, pachatelé jsou zatýkáni.

Začíná příprava na privatizaci. Někteří oligarchové ztrácejí vliv na státní podniky s tučnými zisky, které de facto ovládali. Například jeden z nejbohatších Ukrajinců Igor Kolomojskij takto řídil v OSN Jurij Sergejev oznamuje, že Rusko se připravuje na další část invaze na Ukrajinu (po Krymu má na mysli Donbas) 11. března – krymský parlament přijímá deklaraci nezávislosti 18. března – uzavřena dohoda mezi Ruskem a Krymem o přijetí poloostrova do Ruské federace 7. dubna 2014 – vyhlášena nezávislá Doněcká lidová republika 28. dubna – vyhlášena Luhanská lidová republika celý ukrajinský ropný průmysl. Dnes už ho nemá pod kontrolou.

O tom, že oligarchové sice ještě nevyhynuli, ale už na Ukrajině patří mezi ohrožený druh, svědčí i údaje časopisu Forbes o nejbohatších lidech planety. Nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov se propadl o 570 příček a s 2,3 miliardy dolarů je třikrát chudší než před Majdanem.

Co se nedaří

Tempo ekonomických i správních reforem jemnohem pomalejší, než si před dvěma lety aktivisté Majdanu představovali. Práci parlamentu neustále brzdí politické krize. Evropský parlament na-

Co se daří tak napůl

Hřivna přežila a v současnosti je víceméně stabilní. Vloni se znehodnotila třikrát, ale pak se její pád zastavil. Za poslední rok přišla jen o 10 procent. Občané znatelně zchudli – za 12měsíců se jejich reálné příjmy snížily o 16 procent. Na druhou stranu další revoluce zatím není aktuální – lidé stále věří, že země se vydala správným směrem. Jen by občané rádi viděli rychlejší tempo směřování do EU. Odstranění víz bude první zkouškou, která má Kyjev utvrdit v tom, že Evropa je pro Ukrajince skutečně otevřená.