Spílání, které má vracet paměť
Nová inscenace Podezřelá krajina s anděly, kterou v režii Martina Františáka nasadila brněnská Reduta, zaplnila důležitoumezeru. České divadlo už kde co z domácí literatury recyklovalo. Na jevišti se ale dosud nikdy neobjevilo dílo mimořádného autora Zdeňka Rotrekla. Premiéra novinky zahájila cyklus Spílání Brnu, který si předsevzal křísit opomíjená brněnská témata. Jak ale zprostředkovat divadelnímu publiku dílo a osobu muže, který nikdy neodešel do exilu a podle vlastních slov nikdy nezapochyboval o Bohu? Jak ukázat nezahořklého a místy sarkastického věřícího literáta, kterému komunistická justice navrhla trest smrti, posléze doživotí, aby nakonec po kriminálech a uranových šachtách strávil neskutečných 13 let a 25 dní? Český katolicky orientovaný básník, prozaik, autor rozhlasových her, esejista, publicista, literární historik a disident Rotrekl byl doživotním Brňanem, i když dlouhé vynucené zastávky představovaly lágry Leopoldov, Bory či Bytíz.
Rockový kabaret nebo poetická montáž
A zřejmě prolnutí všeho výše řečeného dovedlo inscenátory k tomu, že nechali na scénu vstoupit ducha místa a duši básníka pospolu. Inscenace Podezřelá krajina s anděly, nazvaná podle třetího svazku jeho Spisů a stejnojmenné povídkové knihy, ještě ve scénáři využila Rotreklových (ale i Zahradníčkových či Blatného) veršů a také románu Světlo přichází potmě. Z této matérie uhnětl Petr Maška a Martin Františák jakýsi divadelní kaleidoskop, sledující životní příběh a věznění Jaroslava (představuje alter ego samotného Rotrekla) na osudech a v kulisách Brna.
Začíná se ještě v předválečném městě tří kultur (Čechů, Židů a Němců), pokračuje přes davová šílenství s nástupem fašismu, zdevastované osvobozené město, které je nakonec poničené totálně komunistickými poúnorovými po- řádky. Končí se v roce 1962, kdy vážně nemocný Rotrekl opustil kriminál.
Co se formálního zpracování či žánru týče, mluví režisér Martin Františák o rockovém kabaretu. To není příliš přesné. Děj rozvržený do dvaatřiceti místy až básnivých obrazů doprovázejí figury nazvané Apollon z Obilného trhu a Kníže básníků na dvě elektrické kytary. Tyto novověké lyry básníků však doplňuje onde zvuk vojenských polnic, gregoriánský chorál nebo nechvalně proslulá hymna Die Fahne hoch. Františák jindy vytváří z předepsaných třinácti postav chór, který sborově traktuje text. Vzniká tak spíše než absurdní kabaret poetická montáž, která sleduje básníka na jeho pouti do žaláře, nejde však o žádné romantizující režijní gesto. Naopak, figury se zde psychologicky nepitvají a straní se věcnosti dialogů, přes které prosvítají verše zmíněných literárních martyrů minulého věku.
Také scéna Lucie Labajové, sestávající z šedých bloků tvárnic na jevišti a zvedající se do menší rozebírané zdi, zachycuje tvář města rozpitou do volného prostoru, nad nímž ze stropu jakoby prší suché větve. Pláňka bez listí je potom vedle kovových továrenských skříněk, využívaných jako cely, dalším výmluvným symbolem posléze vyprázdněného jeviště. Františák se svým týmem vytvořil nezvyklý scénický tvar, místy až neokázalou férii, v níž přijdou ke slovu pozemští andělé z názvu oblečení do civilu prostých lidí. Vznikl divadelní palimpsest, jehož dramaturgickou i uměleckou ambicí je vracet přihlížejícím paměť o místech i neohrožených lidech v nich. V tomto slova smyslu je figura Jaroslava poněkud nedotažená, připomíná pomalu blednoucí obrázek o Rotreklovi, jehož ostrá a jasná postojová integrita je tím, co dle mého soudu mělo být více vypíchnuto.
Michal Bumbálek je pro tuto roli fyzicky disponovaný (Rotrekla tělesně trochu připomíná). S postavami odpůrců režimu má zkušenost, odehrál třeba faráře Toufara
Zdeněk Rotrekl a jeho Brno. jako jiného mučedníka stejných časů komunistického šílenství. Figuru hraje bez větších gest a vlastně i jako protipól konfidenta Ladislava Šantrocha, který také skuteč- ně v reálu existoval. Herec Václav Veselý si s touto rolí poskoka jakéhokoliv režimu pohrál v místy až groteskně halasivém podání. Velkou roli v rozvržení večera získala i dvojice jiných prorežimních slouhů s českoněmeckým jménem Pivec a Piwetz (Martin Veselý a Roman Nevěčný), a tak je dalším ústředním tématem inscenace če-
Autor je divadelní publicista