Zákon pro Lukáše

Chudobou jsou nejvíce ohrožené rodiny s dětmi

Když zasedá parlament, málokdy si může být občan jistý majetkem, obzvláště když má ve sněmu převahu levostředá koalice. Včera tomu bylo výjimečně naopak – bolet hlava může nanejvýše strážce pokladny Andreje Babiše: zvýšení odpočtů na děti znamená více peněz pro rodiny, méně ve státní kase.

Navzdory rozšířené tezi, že nejohroženější sociální skupinou jsou senioři odkázaní na státní penzi, opakované výzkumy předkládají jiná data: chudobou jsou nejvíce ohrožené mladé a vícečetné rodiny. Není se nakonec čemu divit. Státní důchod máme všichni zhruba stejný (mezi 10 a 14 tisíci), zato pokud se o jeden plat mladého člověka musí rozdělit pět lidí (máma, táta, tři děti), zbude na jednoho každého doslova řádově méně, než pokud člověk vydělává jen sám na sebe. Potud si koalice zaslouží decentní pochvalu, že původně výhradně lidovecké téma a priority postupně hladce schvaluje. „Já tuhle cestu velmi podporuji, protože jde o to, motivovat pracující rodiny s dětmi. To znamená, že budou mít větší šanci, aby jim zůstalo více z výplaty v okamžiku, kdy se starají o děti, mají dvě a více dětí a současně pracují, to znamená odvádějí na daních státu finanční prostředky,“pravil premiér Bohuslav Sobotka.

Na druhou stranu bonifikace pracujících rodičů existuje už dnes a rozhodně není malá. Rodič tří dětí si může každý měsíc snížit daň z příjmu skoro o čtyři tisíce (1117 korun za první, 1317 za druhé a 1417 za třetí dítě). Změny pro rok 2016 ještě nikdo nevidí na výplatních páskách, ale v konečném vyjádření bude sleva ještě o čtyři stovky vyšší. Učitel se třemi dětmi bude brát měsíčně o 4251 korun více než jeho bezdětná kolegyně se stejným platem – což sice zdaleka nevynahradí náklady na péči a výchovu, ale je to citelná úleva. Takový Lukáš Pollert zaplatí se svou paní Pavlou Škutinovou za rok na daních o 113 tisíc méně než jeho parťáci na interně. Ano, je ani jejich šest dětí to určitě nevytrhne, ale každá kapka dobrá.

K čemu to všechno děláme? K tomu, aby společnost přežila. Nikoli jako nějaký národní konstrukt, jenžmá sílit a mohutnět. Ale čistě prakticky: aby nám někdo ve stáří uvařil oběd, píchl injekci a vydělal na penzi. Pokud nezapočteme imigraci, tak většinu let z posledního čtvrtstoletí více lidí umřelo, než se narodilo. A vyhlídka je dost bídná: porodnost je dlouhodobě pod 1,5 dítěte na ženu. Petr Kamberský