Panda sem, panda tam
Zemanova diplomacie nás tlačí ven z Evropy
Podle staré čínské legendy dorazil na tchangský dvůr v Čchang-anu v osmém století barbarský vyslanec s memorandem v neznámém písmu a požadoval po císaři Süan-cungovi okamžitou odpověď. Císař svolal všechny své ministry i učence z akademie Chan-lin, ale nikdo nedokázal cizí písmo přečíst. Prekérní situaci nakonec zachránil básník Li Po, který dopis nejen přečetl, ale ještě na něj dokázal v naprosté opilosti diplomaticky odpovědět tak, že odvrátil hrozící vpád barbarských vojsk.
Nějak podobně, jen v opačném gardu, muselo probíhat dojednávání sesterské dohody mezi Prahou a Pekingem. Čínská strana předloží text plný tajemných frází: Jedna Čína, Tibet, Tchaj-wan… Opilý Li Po není po ruce, tak to česká strana prostě podepíše, jak to stojí, však na tom tak nesejde a tlačí na to nejvyšší místa. Stejná vyjednávací taktika se ostatně uplatnila (tehdy ještě bez zmínky o Tchaj-wanu) již při formulování společného prohlášení během návštěvy ministra Zaorálka v Pekingu před dvěma lety; to zahrnovalo i pasáže v chatrné češtině, zjevně doslovné překlady čínských frází bez jazykové úpravy. V posledních dvou letech zkrátka podškrábneme, co nám Peking strčí pod nos.
Lobbistické tlaky místo národního zájmu
Česká republika je v současné společensko-politické situaci žalostně nepřipravená na jakákoli seriózní jednání s Čínou. Národní zájem nahradily lobbistické tlaky ze strany ambiciózních jedinců a finančního kapitálu. Českou politiku vůči Číně formuje neúspěšný politik a manažer, teď už bez obalu placený neprůhlednou čínskou firmou označovanou za platformu čínské rozvědky. Zmatení úředníci obhajují podivné dohody bizarními výroky o „krocích k pandě“(primátorka Krnáčová) a výměnách hokejových trenérů za učitelky mateřských škol (náměstek ministra zahraničí (sic!) Kaucký).
Prezident Zeman oznámil další gradaci tohoto trendu v podobě uzavření „strategického partnerství“s ČLR během připra- vované návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Čínského hosta pozve jako vůbec prvního zahraničního představitele na „výraz osobních sympatií“k návštěvě do Lán. Celá operace má nabídnout Česko jako základnu pro čínské aktivity v Evropě. Jsou „strategická partnerství“různého druhu; řada z nich jsou sotva víc než zdvořilé fráze. Z dosavadních zkušeností však začíná být nabíledni, že Zeman a česko-čínská lobby usilují o skutečně zásadní obrat nejen v postoji vůči Číně, ale v zahraniční politice vůbec.
Země, kde dnes znamená zítra
Pravděpodobné dopady takového obratu lze modelovat na příkladu Srbska. To pojí s ČLR mnohem delší a hlubší družba, stvrzená neochvějnou čínskou podporou pro Miloševičův režim během jugoslávských válek v devadesátých letech (pamětníci vzpomenou vybombardování čínské ambasády v Bělehradě americkým letectvem v roce 1999). „Strategické partnerství“uzavřelo Srbsko s ČLR již v roce 2009. Na rozdíl od nás investuje také ČLR v Srbsku ve větší míře do infrastruktury (mostů, dálnic, železnic). ČLR hájí zájmy Srbska i politicky, například bezprecedentním podáním u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) proti samostatnosti Kosova v roce 2009. Těsné spojenectví s Čínou provází tradičně silný vztah k Rusku, tedy kombinace blízká prezidentu Zemanovi, zosobněná představiteli velkých polostátních ruských a čínských firem mezi jeho poradci.
Za toto „strategické partnerství“platí Srbsko izolací od euroatlantického prostoru. Na rozdíl od svých sousedů neusiluje o vstup do NATO a příliš pravděpodobné není ani jeho členství v EU. Srbští politici stále častěji mluví o „neutralitě“, což je termín, který dává smysl jen v kontextu úvah o novém bipolárním světě nebo přímo nové „studené válce“, v níž by proti sobě stálo euroatlantické společenství na jedné a čínsko-ruská aliance na druhé straně, jako tomu bylo v padesátých letech minulého století.
Česko je na rozdíl od Srbska smluvně ukotveno v EU, NATO a dalších institucích, které mj. regulují podezřelé a nečitelné finanční toky; země jako Srbsko takovému dohledu nepodléhají. Vstup čínského kapitálu do Srbska je o to jednodušší. V zahraniční politice nás na rozdíl od Srbska vážou smluvní svazky se spojenci včetně USA, jež mají s ČLR od nástupu Si Ťin-pchinga stále napjatější vztahy; v Jihočínském moři začínají být na hraně otevřené konfrontace.
Strategické partnerství s Čínou (a implicitně s Ruskem) podle srbského vzoru či Zemanových představ by předpokládalo zásadní revizi našich spojeneckých svazků a vůbec celé polistopadové orientace. Není pochyb o tom, že v ČR existují síly, které by si takovou revizi přály. Stejně tak je jasné, že pro velkou část populace by byl takový vývoj nepřijatelný. Nadcházející návštěva čínského prezidenta je docela dobrá příležitost pro širší domácí diskusi na toto téma.
Začíná být nabíledni, že Zeman a česko-čínská lobby
usilují o skutečně zásadní obrat nejen v postoji vůči Číně, ale v zahraniční politice vůbec
e-mail: marhala657@gmail.com