Lépe už bylo
Orient je zvláštní místo: ačkoli jaksi není na docházkovou vzdálenost ani k nám odtud nepřišla okupační armáda, určuje naše osudy po staletí a tisíciletí.
„Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni,“vyprávěl podle jednoho starého kronikáře jistý prorok z Nazareta. Dnes si už na jeho jméno vzpomene jen málokdo, ale dceru proti otci dokážou postavit imaginární postavy, prchající ze stejného kouta světa, i v březnu 2016.
Vztahování se k běžencům (kteří se republice houfně vyhýbají) je už druhým rokem jednou z hlavních národních kratochvílí. Bitvy o správný, mravný, praktický i strategický přístup štěpí rodiny, kamarádské večírky i firemní porady tím více, čím méně reálných běženců jsme tu potkali. Jeden aspekt štěpu však dosud nebyl probrán zleva doprava: věk.
Na Radiu Wave si v textu Z osvícenců tmáři posteskl brněnský foodbloger Michal Kašpárek nad tím, jak jeho kdysi uctívané intelektuální modly rozšiřují kulturu apokalypsy. V mnohém má pravdu – největší varování před rozkladem a krizí přicházejí z úst starších mužů: Jan Pirk (68), Václav Klaus (74), Miroslav Zikmund (97), Miloš Zeman (71) či Cyril Höschl (66). Nejmladší v této skupině je jeden z nejhlasitějších alarmistů Václav Cílek, tomu je pouhých šedesát let. (Ženy jako Dana Němcová nebo Jiřina Šiklová po- dobné fobie nemají, ale na vysvětlení této otázky nemá Chlívek žádnou hypotézu.) Zvláštní věc – autority náhle mluví úplně jinak než mladé publikum, které je do té doby hltalo. Změnila se moudrost starců ve stařecké blábolení, nebo jen mládí nevnímá meze vlastní juvenility?
Chlívek nebude soudit – už třeba proto, že jeho autor se věkem třepotá mezi oběma skupinami. Ale strach seniorů z nečekaných změn je starý jako lidstvo samo. Stejně jako víra mladých v to, že změny ukočírují a vlna je vyveze na vrchol. Virtuální uprchlická vlna v tomto ohledu jen obnažuje prastaré přístupy. Jak připomíná sociolog Jan Jandourek: „Každá mladá generace věří, že s ní přichází lepší svět. A každá stará ví, že s ní ten lepší svět odchází.“
Největší varování před rozkladem a krizí přicházejí
z úst ctihodných mužů v seniorním věku: Jan Pirk
(68), Václav Klaus (75), Miroslav Zikmund (97), Miloš Zeman (71), Cyril Höschl (66) či nejmladší Václav Cílek (60)
Příjezd čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga bude veliká legrace. I pro českou politiku, protože napojení skupiny CEFC na čínské „siloviky“i české politiky budí obavy již dnes, píše o nich dokonce i veřejná část zprávy BIS. Byznys s Čínou chce přitom dělat každý. Před pár lety nasvítila Paříž Eiffelovku celou do ruda k poctě předchůdce pana Si. Před pár měsíci se s ním ve zlatém kočáře projížděla i britská královna. A jsme u kořene problému: byznys s Čínou chce dnes dělat každý, jde jen o to si kvůli byznysu nelehnout na záda a netřepat nožičkama. V tomto kontextu je sympatická snaha dnes marginálního politika Martina Bursíka vylepit po Evropské třídě (kudy pojede delegace z letiště) plakáty na podporu Tibetu, o níž informovaly HN. A ještě větší legrace bude, pokud protistrana – CEFC dnes mimo jiné spoluvlastní velkou reklamní agenturu – vystaví pročínské plakáty. Samozřejmě větší.