Co kreslí Slovensko?
Nejde o formálního vítěze voleb, ale o střídání moci
Vdobě, kdy Evropou zmítá migrační kalamita, má vše ostřejší význam. Hlavně volby, a to i na Slovensku. Řečeno pateticky, slovenští voliči dnes bojují o charakter obrazu visegrádských zemí. Ten obraz je v očích západu EU neblahý. Upevňuje dojem, že postkomunistické země představují téměř jednolitý kadlub zachmuřeného národovectví, společenského konzervatismu a odporu vůči všemu otevřenému a liberálnímu, co dělá Evropu Evropou. A výsledek voleb na Slovensku ten obraz buď posílí, nebo oslabí.
Tak vyznívá jejich význam v době, kdy nelze předvídat výsledky. Lze ale dodat jednu věc. Zmíněný obraz východu EU je značně stereotypní. Z hlediska výsledků voleb působí trend na Slovensku opravdu hrozivě. V roce 2006 získal Smer populisty Roberta Fica 29 procent hlasů, v roce 2010 skoro 35 procent, v roce 2012 přes 44 procent. Už v lednu i u nás noviny varovaly ve stylu Fico míří ke čtvrtému vítězství v řadě. Jenže měřítkem demokracie nejsou volební výsledky, nýbrž střídání moci a tady to vypadá trochu jinak.
I v dekádě posilování Smeru se na Slovensku vlády střídaly (2006–2010 Fico, 2010–2012 Radičová, 2012–2016 Fico). Střídají se i v Polsku (do 2005 levice, 2005–2007 konzervativci, 2007–2015 liberálové, od 2015 konzervativci). A střídají se dokonce i v Maďarsku, které z pohledu médií i kroků nynější vlády působí coby Orbánovo léno – podobně jako Polsko působí coby léno Kaczynského a Slovensko coby léno Fica.
Právě proto není v dnešních slovenských volbách prioritní, kdo získá nejvíce hlasů, ale spíše to, zda lze i v podmínkách tak silné jedné strany vyměnit vládu. Právě to – a jasně protificovský prezident Kiska – může narušit stereotyp více než volební procento formálního vítěze.
Stereotyp se nepěstuje jen na západě EU. Už v prosinci Ondřej Neff na webu Neviditelný pes zmínil atmosféru návratu o osmdesát let nazpět: „Jako by se psal rok 1935–1936. Náš západní soused Německo je posedlý třeštivou ideologií směřující k sebezáhubě. Rakousko mu přičinlivě sekunduje. Další sousedi, Poláci, Slováci a Maďaři, sklouzávají k autoritativním režimům. A na východě se opět zmáhá agresivní Rusko.“Teď vidíme, že u Rakouska ta prognóza už neplatí. (Z kancléře Faymanna se stal oponent kancléřky Merkelové.) A dnešek ukáže, zda tu nadsázku naruší i Slovensko. O tohle se hraje, ne o formálního vítěze hlasování. Zbyněk Petráček