Peníze vydělávat neumím
Světoznámá architetka Eva Jiřičná: „V Česku se nemůžete radovat, ani když už máte ke stavbě všechna povolení.“
nou bránu. Tu ale vytvářelo i jeho řešení. Mám ráda, když se k těmto věcem přistupuje opatrně a s pokorou.
Celá generace architektů, která pracovala mezi světovými válkami a jež víceméně zkoušela úplně nový systém stavění bez dekorací, vytvořila něco, co budoucí generace nezvládly. Mám k tomu neobyčejný respekt. Takže bych byla ráda, kdyby ta budova vypadala, jako by tam odjakživa stála, a ne aby na sebe upozorňovala a říkala: Já jsem tady, a ty, Fragnere, jsi starý dědek.
LN Respektovali v Praze developeři, investoři, architekti okolní zástavbu?
Nechtěla bych, aby to bylo pravidlo. Člověk by potom nemohl postavit například Tančící dům. V Revoluční je několik dominant – Fragnerova budova na jedné straně ulice a barokní domeček s černou vodárenskou věží na druhé. Nevidím důvod zde přidávat další dominantu.
Na tomto místě je navíc nevyřešená situace. Hitler tady strhl starý řetězový most, aby tanky mohly lépe najet na jeho most nový. Tím se přízemí budovy, na místě, na němž teď má být ta naše, dostalo pod úroveň chodníku, a proto má budova naprosto nepoužitelný parter. V případě, že současnou budovu odstraníme a nahradíme novou, bude zde možné vytvořit nový příjemný městský prostor pro veřejnost, jako je v Miláně a jenž existuje v renesančních domech všude na světě. LN Není to váš první problematický pražský projekt. Nevyčerpává to?
Mám teorii, že předtím, než se něco obrátí k dobrému, jde všechno špatně. Člověk si na to zvykne a nesmí se vzdávat. Když se vzdává, může architektury nechat hned v prvním roce své praxe. Je to profese, kde musíte mít trpělivost a věřit, že všechno se nějakým způsobem vyřeší. A někdy to také musíte opustit.
Zrovna jsem slyšela, že soutěž na muzeum skla Na Příkopech v Živnostenské bance byla zastavená, protože Číňané, kteří ji koupili, se rozhodli udělat tam něco úplně jiného. Všichni organizátoři se těšili, že bude v Praze muzeum skla. České sklo by jistě bylo velice vítaným přínosem pro cizince a návštěvníky Prahy. Jenže Číňané nemají vůbec žádný úmysl udělat tady něco, co se jim nehodí do jejich finanční rovnice.
LN Staví se v Praze dostatek moderních budov?
Neřekla bych, že jich tady není dost. Naopak si myslím, že jich je tady hodně. Když to srovnáte s jinými milionovými
Když jsme stavěli hotel Josef v Rybné, byla tam prázdná parcela, která měla povolení na třípatrový dům. Vedle byl ale dům vyšší. Kdybychom tam postavili to, co bylo doporučeno v rámci územního plánu, je tam jedna vysoká budova, druhá vysoká a mezitím trpaslík. Trvalo dlouho, než jsme mohli zdůvodnit, že tato budova je součástí uličního traktu a nikoli zástavba proluky.
Musíte vyvinout úsilí, protože ne vždycky to člověk prohraje. Někdy prohraje, ale jeho energie musí jít na to, aby se podle nejlepšího svědomí postavilo to nejlepší, co se na zcela konkrétní parcele postavit dá.
Kvalitních budov je málo. To nesouvisí jen s architekty, možná vůbec, ale hlavně s lidmi, kteří do Prahy investují peníze a jimž nezáleží na kvalitě zástavby. Některé projekty pak úplně zastaví památkáři.
LN Pracujete-li na projektu pro Prahu, zvažujete předem, že tady bude kladen větší odpor než jinde, a proto se snažíte své nápady mírnit?
Nesnažím se mírnit nic. Člověk může vždycky stát za svým názorem, a buď jím nakonec přesvědčí, nebo ne. Architekti se vychovávají k tomu, aby byl každý jiný. Když jeden kopíruje druhého, kopie je bezcenná.
Architekti mají vytvářet objekty, které jsou individuální a s pochopením určitých souvislostí a požadavků, v čemž se také projevuje jejich zkušenost. Na projektech pracuje tým zmnoha různých profesí a architekti musejí držet otěže a koordinovat. Pokud jim to developer povolí.