Tanec je náročný skoro jako maraton

Při vzpomínkách na taneční kurzy a plesymálokoho napadne, že tanec náleží mezi sportovní disciplíny. A dokonce má ambice dostat se na olympiádu.

Dnes se v pražské Lucerně koná mistrovství České republiky ve standardních tancích, v jehož organizačním týmu je i Jiří Ševčík, dlouholetý tanečník, trenér a porotce.

LN Jsou taneční soutěže spíše sportovní, nebo společenskou záležitostí?

Lidé se často ptají, zda je tanec v podobě, o níž hovoříme, více sportem, nebo spíše uměním. Léta se o to přeme. Já říkám, že jde zároveň o společenskou i sportovní událost. Dříve se říkalo spíše „společenský tanec“a řazen byl blíže umění, zatímco v poslední době se snažíme dostat tancování coby sport na olympiádu. Problém je však v tom, že v podobných odvětvích, jako jsou rock and roll, krasobruslení nebo gymnastika, se nejčastěji soutěží po jednom, maximálně dvou závodnících, kdežto u nás ve finále tancuje hned šest párů najednou.

A zatímco v ostatních podobných sportech se za chyby strhávají body, při tanci, když někdo třeba upadne, může stále ještě vyhrát, protože se více přihlíží k přednostem daného páru. Sport je v tancování zastoupen díky velké fyzické zátěži. Vítězný pár musí během relativně krátké doby zvládnout odtancovat v maximálním výkonu v každém kole pět tanců, jeden po dvou minutách, v rychlém sledu za sebou, aby se po několika takových kolech dostal do finále, kde ho čeká totéž s minimální přestávkou mezi tanci. To u řady sportovních disciplín – třeba u sprintu – není.

LN Tanec je tedy s vrcholovým sportem po fyzické stránce srovnatelný?

Určitě. Při srovnávání fyzického zatížení se tanec blíží náročnosti maratonu. Výrazně se ale odlišuje tím, že jde o párovou disciplínu. Záleží tedy na sehranosti obou jednotlivců v páru, na jejich mezilidském vztahu a také na faktu, jak jim to zrovna v ten den sedne. Říká se, že když někdo s někým tančí vrcholově pět let a trénují denně dvoufázově, tak je jejich psychická zátěž výrazně vyšší než v manželství, protože do tance investují hodně času i peněz. Není proto výjimkou, že se některé páry rozpadnou. Když však vymění partnera, začínají vlastně od začátku, protože i když je ten nový stejně kvalitní, je to zkrátka jiná osobnost. LN Na čem záleží, aby si pár, jak se říká, sedl?

Záleží na typu člověka. Jestli je ranní ptáče, nebo sova a tančí se mu lépe večer. Jaký k sobě má dvojice vztah a zda se jedná o vztah partnerský. Jakou mezi sebou vyzařují energii. A také jak působí navenek, protože musejí být také trochu herci, což je další odlišnost od ostatních sportů. Pak je důležité, zda se dokážou sladit, vyhovět si a podobně. Někdy páry řeší své nesnáze třeba i u psychologa. Rozhodně to nefunguje tak, že nejlepší tanečník začne trénovat s nejlepší tanečnicí a podají automaticky nejlepší výkon.

LN Je tancování s některými sporty provázáno, co se týče přebírání metodiky či tréninkových prvků?

Určitě. Co se týče tréninku, tak tam máme co dohánět. Základem je gymnastická průprava. Naopak co se týče samotného provedení, tak si podle mě gymnastika a krasobruslení zase berou hodně od nás. LN Jaké předpoklady musí člověk k tancování mít? Je talent tím nejdůležitějším?

Talent je zásadní, ale rozhodně neznamená všechno. Tanečník musí tvrdě trénovat, pracovat na sobě, znát spoustu technik nejen svého stylu, ale také baletu nebo moderního tance. Každá technika mu může pomoci být lepší než ostatní.

LN V kolika letech je nejlepší s tancem začít?

Před třiceti lety to bylo po tanečních na střední škole, dnes už přicházejí na parket čtyř- až pětileté děti. Podle mne je nejlepší začínat s nástupem na základní školu. Dřívější začátek skýtá úskalí v tom, že děti brzy dosáhnou úspěchů, a pak v juniorském věku najednou ze dne na den skončí a přestanou se o tanec zajímat. A také nám často mladé talenty přeberou jiné sporty.

LN Jak často tanečníci trénují?

Na vrcholové úrovni se trénuje každý den, před soutěží dvoufázově, tedy ráno a večer. K tomu je po- třeba trénovat také fyzičku, různé techniky, gymnastické a pohybové průpravy. Je to hodně pestré.

LN V Česku je tancování ryze amatérským odvětvím, nebo existují i profesionálové?

U nás je tanec rozdělen do několika věkových kategorií včetně seniorů, a to i těch starších šedesáti let, funguje i kategorie neregistrovaných hobby párů, a stejně tak existuje profesionální divize, i když není tak početná.

LN V čem taneční profesionalismus spočívá? Příjmy ze soutěží tanečníky živí?

Částečně. Z prize money ze soutěží se obvykle neuživí. Většinou si proto otevřou vlastní taneční školu, trénují ostatní páry. Řada z nich si zvýšila svou odbornou kvalifikaci studiem.

LN Kolik je v Česku registrováno členů?

Český svaz sportovního tance má zhruba 3500 členů. Pak jsou ale ještě zmíněné hobby soutěže, na nichž páry nemusejí být registrovány ve svazu, takže ve skutečnosti je tanečníků mnohem víc. Myslím, že by pomohlo, kdyby se registrovaly všechny páry a taneční mistři.

LN Žádá si závodní tancování nějakou speciální životosprávu?

Jako u každého sportu. Vyladěný jídelníček, i když třeba stravování před závodem bývá hodně individuální.

LN Existují ideální parametry pro tanečníka a tanečnici?

Nic jako ideální výška a váha není. Menší pár má výhodu v tom, že má níž těžiště, což mu usnadňuje stabilitu a koordinaci pohybů. U kvalitních vyšších párů ale zase tanec lépe vynikne.

LN Když se řekne „tanec“, amatér si často představí zábavu či ples spojený s konzumací alkoholu. Jak to tedy je? Pomáhá sklenička před závodem k uvolnění, nebo naopak škodí?

Zábava na plese je úplně něco jiného. Tanečníci jsou dnes zároveň špičkovými sportovci, proto by jim alkohol k lepšímu výkonu určitě nepomohl, spíš naopak, negativně by se podepsal na jejich balanci. Mohl by dokonce být považován za doping. I v tancování totiž může přijít dopingová kontrola.

LN Který tanec je nejtěžší?

Co do fyzické náročnosti jsou zhruba srovnatelné. Ale říká se, že ze standardních tanců je nejtěžší a technicky nejobtížnější slowfox.

LN Jak se páry mohou kvalifikovat na mezinárodní šampionáty?

Nominují se díky výsledkům na nominačních soutěžích, například republikovémmistrovství. Na mistrovství Evropy a světa se dostanou vždy jen jeden nebo dva páry.

LN Jak si Češi vedou ve světové konkurenci?

Když to dobře dopadne, tak se naše páry dostanou do nejlepší čtyřiadvacítky. To zase není tak špatné, když si uvědomíme, kolik lidí na světě tancuje. V kombinaci deseti tanců, latinskoamerických a standardních, jsme výrazně úspěšnější, tam se v posledních letech dostáváme mezi nejlepších deset.

LN Které tance tedy tvoří tuto desítku?

Ze standardních je to waltz, tango, valčík, slowfox a quickstep, v latinsko-amerických pak samba, cha-cha, rumba, passo doble a jive.

LN Je tancování drahý sport?

Hodně drahý. Jen cena trenéra se pohybuje od 500 do 1200 na tréninkovou hodinu. K tomu poří- zení výbavy, která zahrnuje speciální boty, kostým, který může stát i padesát tisíc, různou kosmetiku, náklady za cesty, za ubytování… Páry z nejlepší dvacítky mohou za sezonu utratit klidně až půl milionu korun.

LN Jak shánějí peníze?

Záleží, kolik jim přispějí třeba rodiče, jestli seženou nějakou firmu, která je bude sponzorovat. Přispívá jim také svaz, ovšem nejsou to zásadní částky.

LN Dnes v pražské Lucerně probíhá mistrovství České republiky ve standardních tancích. Kolik stojí pořádání takového klání?

Záleží na tom, kde ho pořádáme, jak ho děláme veliké, jaké máme technické vybavení, jestli ho přenáší televize... Podobný šampionát se pak pohybuje v řádu stovek tisíc korun, mezinárodní open pak už vmilionech. Finanční podpory se nám dostává především od partnerů, kteří mají s těmi soutěžemi něco společného, tzn. hotely, kde spíme, výrobce kostýmů, pohárů, kosmetiky a podobně.

LN Jak jsou na soutěži oceněny nejlepší páry?

Dostanou ceny od našich partnerů a prize money v hodnotě několika tisíc korun.

LNV posledních letech si lidé oblíbili televizní show StarDance. Podepsala se její popularita na zájmu o tanec?

Výrazně. StarDance rozhodně pomohla rozvoji tance u nás. Ve větší míře začínají s tancováním i dospělí. Zároveň se zvýšil zájem také o soutěžní tancování.

LN Nedíváte se však, jakožto odborníci, na takovou show trochu skrz prsty? Přece jen, kvalita tanečníků je tam různá, a to i ve vyšších kolech.

Záleží na formátu pořadu. Pokud se udělá dobře, pak je to v pořádku. Zajímavá je už samotná kombinace profesionál – amatér a sledování, jak se amatér, zpravidla populární osobnost, postupně zlepšuje. Porota je více méně do počtu a dostat se daleko může i někdo méně šikovný, to však záleží na dramaturgii pořadu.

LN Na začátku rozhovoru jste zmínil, že sportovní tanec usiluje, aby se dostal na olympiádu. Opravdu tam patří?

Na to je spousta názorů. Podle mne se to zřejmě nepovede. Olympijský výbor nám neodpustí náš princip hodnocení, kdy rozhodčí jsou zvyklí posuzovat ve finále šest párů současně. A příliš šťastný není ani fakt, že rozhodčími jsou sami trenéři, to už například v gymnastice či krasobruslení není možné.