Peníze bez práce

Osobní výběr ze světového tisku

Základní příjem se v posledních měsících stal tématem, o kterém se mluví v celém západním světě. Zkouší ho Nizozemci a Finové, Švýcaři už budou dokonce v červnu hlasovat o jeho zavedení, uvažují o něm i britští labouristé. A myšlenka, že by každý člověk měl dostávat peníze od státu nehledě na to, zda pracuje, se už dostala i za oceán, konkrétně do Kanady.

S pilotním projektem přišel bývalý starosta Toronta a nynější senátor za provincii Ontario Art Eggleton. Motivaci ke svému návrhu, s nímž se obrátil na kanadskou vládu, vysvětlil v komentáři na zpravodajském serveru The National Observer. Eggleton argumentuje především chudobou – v ní žije podle statistik každý sedmý Kanaďan, tedy asi pět milionů lidí. Mnohé rodiny mají problém zaplatit nájem, další nejsou schopny financovat školní výlety svých dětí. Jen loni využívalo každý měsíc 900 tisíc obyvatel služby potravinových bank, třetinu z tohoto počtu tvoří děti.

Liberál Eggleton proto tvrdí, že dosavadní sociální programy nefungují, nebo dokonce chudobu lidí ještě způsobují. Proto je prý třeba najít novou cestu: základní garantovaný příjem, který by fungoval stejně jako daňové úlevy. „Nebylo by to na dobrý život, ale zajistilo by to všem Kanaďanům jejich základní potřeby – oblečení, jídlo a skromný příbytek,“píše senátor.

Připomíná přitom, že jeho ideu podporuje podle průzkumu většina Kanaďanů, lidé napříč politickým spektrem a třeba i liberální ekonom Milton Friedman. A také fakt, že vláda už v sedmdesátých letech základní příjem testovala. Experiment tehdy proběhl ve městě Dauphin v provincii Manitoba. Manitobská univerzita, jež ho vyhodnocovala, došla přitom k zajímavým výsledkům: o 8,5 procenta poklesly návštěvy lékařů, lidé ale i méně navštěvovali pohotovosti kvůli pracovním úrazům a domácímu násilí. MILAN ROKOS

Co se týče zaměstnanosti, ta se nijak výrazně nezměnila. Doma zůstaly déle jen matky s malými dětmi a méně pracovali také náctiletí. O to více času ale strávili ve školách a více jich získalo diplom.

Eggleton proto tak dochází k závěru, že základní příjem nejen pomůže chudým, ale státu i ušetří peníze – chudoba totiž zemi javorového listu stojí ročně podle odhadů až 30 miliard dolarů.

*** Zatímco u kanadských liberálů fandění základnímu příjmu až tak nepřekvapí, v kalifornském Sillicon Walley by ho člověk nečekal. Jak ale v britském listu The Guardian napsal Jevgenij Morozov, spisovatel kritizující internetový průmysl, špičky technologických firem ho nadšeně podporují, a mají pro to své důvody.

Předně tu prý hraje roli tradiční libertariánský odpor vůči vtíravosti a neúčinnosti sociálního státu – tento problém by mohl základní příjem ruku v ruce s oslabením státních institucí vyřešit. Ve věku automatizace je navíc jasné, že lidé budou dál přicházet o svá místa, a když dostanou základní příjem, sníží se nebezpečí dalších ludditských revolucí.

Vykořisťovatelské zaměstnávání ve firmách typu Uber prý navíc nebude vypadat tak zle, pokud lidé budou mít zajištěný příjem a třeba taxikařením pro Uber si budou jen přilepšovat. Technologické firmy a takzvaná znalostní ekonomika bude podle Morozova rázem vypadat přijatelně a sympatičtěji než zlá Wall Street. „Sbohem institucím sociálního státu a regulacím zaměstnavatelů, které garantují práva pracovníků,“varuje spisovatel běloruského původu.

Bývalý starosta Toronta a nynější ontarijský senátor Art Eggleton došel k závěru, že garantovaný základní příjem nejen pomůže chudým, ale také ušetří peníze státu

*** Zavedení základního příjmu označila za zajímavé před časem i Myriam Al Khomriová, francouzská ministryně práce. Právě tato nová tvář vlády Manuela Vallse se v posledních týdnech možná nechtěně stala ve své zemi mediální hvězdou. Její návrh na změny zákoníku práce sice potěšil vlivný svaz zaměstnavatelů Medef, vyvolal ale ostré protesty na sociálních sítích, mezi studenty i v části vládní socialistické strany. Zákon podle nich přinese zaměstnancům jen více hodin v práci za stejnou mzdu.

Jak píše deník Le Monde, sedmatřicetiletá novicka ve vládě se dostala pod obrovský politický tlak. V úterý pak byla na několik hodin hospitalizována – prezident François Hollande musel novinářům vysvětlovat, že šlo o nehodu, El Khomriová prý prostě uklouzla a spadla v koupelně.

„Říkám si, jak může uspět a vydržet takový tlak?“položil si řečnickou otázku jeden z jejích vládních kolegů. Ministryně pro rodinu Laurence Rossignolová naopak o svou kamarádku strach nemá: „S Myriam můžete odjet na skautský tábor. Bude mít sbalené vše, co je potřeba. A v noci se nebojí!“