Fico bude zkoušet slepenec
Slováky čeká těžké povolební vyjednávání. V parlamentu usedne osm stran. Hovoří se i o předčasných volbách.
Už jednou tenhle pocit zažil. Když v roce 2010 vládní strana Smer premiéra Roberta Fica zvítězila v parlamentních volbách, ale přesto skončila v řadách poražených. Nedokázala vytvořit koalici.
V sobotu Smer utrpěl podobný debakl, ne-li horší. Získal přes 28 procent hlasů, což je v porovnání se 44 procenty před čtyřmi lety jasný propadák. Premiér Fico vsadil předvolební kampaň na téma uprchlické krize, zdá se však, že ho nakonec dohnaly domácí problémy: neutěšený stav ve zdravotnictví a ve školství. Premiér včera z neúspěchu částečně vinil i slovenského prezidenta Andreje Kisku, jenž ho před dvěma lety porazil v boji o nejvyšší úřad v zemi.
Fico: Nenaříkám, respektuji
„Pan prezident také během kampaně něco dělal. Každý z nás učinil nějaké chyby a to se projevilo na výsledcích. Lidé rozhodli a na lidi se nelze zlobit. Tak to je, musíme s tím žít. Nenaříkám, respektuji výsledek voleb,“řekl novinářům zklamaný Fico, který podobně jako před lety nemá mnoho koaličních možností. Ostatně jeho názor na vládu sestavenou z více stran je dlouhodobě známý. Koalice v minulosti nazýval hanlivě „slepencem“. Přesto se o sestavení vlády pokusí.
Liberální ekonom Richard Sulík ze strany SaS naopak v sobotu večer slavil. Jeho strana nečekaně skončila na druhém místě. Průzkumy naznačovaly, že SaS pokoří nové středopravicové hnutí Sieť Radoslava Procházky. To se nako- nec jen sotva převalilo přes nutnou pětiprocentní hranici. Sulík by tak mohl zkusit sestavit vládu, pokud Fico nenajde partnery. Na výběr mají oba dva dost kandidátů. Do slovenského parlamentu se dostalo úctyhodných osm stran. Jenže je otázka, jak kompatibilních. Odborníci jsou spíše skeptičtí a nedávají šanci dlouhodobé vládě.
Zřejmě nikdo se nedá dohromady s největším překvapením voleb – stranou krajně pravicového župana (obdoby českého hejtmana) Mariana Kotleby. ĽS-Naše Slovensko získalo čtrnáct křesel ve 150hlavém jednokomorovém parlamentu. Velkou neznámou jsou však nová uskupení jako třeba strana osobností OĽANO nebo hnutí Sme rodina miliardáře Borise Kollára, jenž hlásal, že „není politik“, a právě proto by mu lidé měli fandit. Jedním z paradoxů voleb je i skutečnost, že v katolické zemi uspěl Kollár, jenž se hrdě hlásí k devíti dětem s osmi partnerkami, zatímco lidovci poprvé od roku 1989 na Národní radu nedosáhli.
Politolog Juraj Marušiak vidí v neúspěchu KDH „absenci vlastních témat ve veřejné diskusi“a ztrátu vlastní identity.
Komentář k tématu čtěte na straně 10