Hudba, která přehluší válku
Mimořádně talentovaný mladý izraelský pianista Nitai Hershkovits (28) odešel z kapely Avishaie Cohena na sólovou dráhu. Právě vydává debutové album.
LN Šlo o těžké rozhodnutí, opustit zavedené Avishai Cohen Trio?
Hrát v kapele, která už je velmi slavná a koncertuje po celé planetě, je samozřejmě velmi pohodlné, ale zaplatíte určitou cenu. Cítil jsem, že nastal čas pohnout se dál a vytvořit vlastní projekt, najít svůj unikátní hlas. Avishai Cohen Trio patří k nejzaměstnanějším kapelám současné scény a cítím vděčnost, že jsem se mohl stát součástí jeho historie. Skutečně šlo o obtížný krok, odejít. Ale já opravdu věřím hudbě, kterou chci dělat samostatně, a věřím, že jsem se rozhodl správně. Nemohl bych zůstávat s Avishaiem jenom kvůli existenční jistotě.
LN Před nedávnem jste se přestěhoval do New Yorku. Jaké jsou vaše první dojmy?
Přítel, který v New Yorku žije, mi jednou řekl: „I kdybys v N. Y. nedělal vůbec nic, pořád se budeš zlepšovat.“Samozřejmě mi nechtěl naznačit, že bych přestal cvičit a učit se, ale měl velkou pravdu. V New Yorku je mnohem rychlejší tempo. Být produktivní vám tu připadá jako nezbytnost, protože všichni ostatní produktivní jsou. Miluju to. Vnímal jsem tuto specifickou náladu pokaždé, když jsem New York navštívil.
LN Jak se „americká zkušenost“projevuje na vaší vlastní hudbě?
Především, New York není Amerika. Ze stejného důvodu jako já tu žijí lidé z celého světa. Proto si myslím, že jde o nejlepší místo, kde bydlet, chci-li zdokonalit svoje muzikantství. Jenom tady mohu vidět tři představení za večer a na každém z nich se cítit, jako bych se vrátil do školy. Moji hrdinové z dětství tu hrají každý týden v malých klubech.
Teď jsem byl například na vystoupení Rufuse Reida (dvaasedmdesátiletý basista, který hrával s legendami, jako byli Art Farmer, Stan Getz či Dexter Gordon – pozn. red.) a nemohu pořád uvěřit vlastním uším. Takovou autoritu mají jenom skuteční velikáni.
Já sám prakticky každý den hraji s jinými muzikanty. Mohu rozvíjet vlastní nápady a nalézat pro ně ty správné lidi.
LN Váš otec přišel do Izraele z Polska, máte polské jméno. Matka pochází z Maroka. Jste v kontaktu s kulturou zemí svých rodičů? Inspiruje vás?
Rodina maminky je celá z Ma- roka a můj marocký děda má velmi vytříbený hudební vkus. Dobře zná také tradiční styly Andalusie, které jsme spolu poslouchali, když jsem byl malý. Oba rodiče poslouchali interprety tradiční izraelské hudby s jejími zvláštními harmoniemi a nádhernými melodiemi, což mi pomohlo otevřít uši. Ale domnívám se, že můj hudební svět formovala především pestrá směs kultur, která se potkala v tak malé zemičce, jako je Izrael. Právě ona pestrost nabízí tolik možností zahrnovat do hudby nové barvy a zvuky. Věřím, že jde také o součást našeho „modu pro přežití“.
Nechcimluvit o politice, jen vysvětlit určitý způsob myšlení. Když žijete obklopen tolika kulturami, ale nejste schopen s nimi komunikovat, kvůli konstantní zbytečné válce – ale která válka není zbytečná –, frustruje vás to. Moje mysl proto začala pracovat asi takhle: Musím být nejlepší, díky tomu pak nebudu přemýšlet, kde jsem, nebo dokonce, že bych chtěl být někde úplně jinde. Jde o něco podobného, jako je mechanismus vytěsnění traumatizující reality. Možná právě v tom tkví onen zázračný faktor, díky kterému Izrael „exportuje“do světa tolik talentovaných muzikantů.
LN Pro svůj sólový debut I Asked You a Question jste zvolil kombinaci klavíru, syntezátorů, samplů a elektronických beatů. Dříve jste hrával především akusticky. Proč taková změna?
Elektrický zvuk byl vždy součástí mojí muzikantské identity. Rád jsem poslouchal elektrické nahrávky klasiků jako Chick Corea, Herbie Hancock nebo kapely Weather Report a samozřejmě i mladé muzikanty. Stále milu- ji akustický zvuk a příští rok chci točit akustické album. Elektronický sound debutu ovšem vyplynul přirozeně z přátelství s Yuvakem Havkinem, známým pod uměleckým jménem Rejoicer, imaginativním producentem elektronické hudby a majitelem vydavatelství Raw Tapes Records.
Jsme na sebe jako muzikanti opravdu dobře napojení a proces tvorby na mě působil zároveň nově i naprosto přirozeně a organicky.
LN Na album jste přizval několik známých hostů. Kurta Rosenwinkela znáte díky jeho hostování s Avishai Cohen Triem. Ale jak jste se setkal se zpěvačkou Georgií Annou Muldrowovou z kalifornské hiphopové a acidjazzové scény?
Způsob nahrávání alba byl jiný, než na jaký jsem zvyklý. Netočilo se živě ve studiu zároveň s pozvanými hudebníky. Seděli jsme s Rejoicerem, samplovali, připravovali základ aranžmá a pak teprve zvali muzikanty, o kterých jsme si mysleli, že by se mohli s danou skladbou ztotožnit. Nechali jsme je, ať hrají či zpívají, co sami cítí, jen s velmi lehkým nasměrováním z naší strany. Všichni hosté jsou moji přátelé a kolegové, výjimkou je právě Georgia.
Doporučil ji Rejoicer, který spolupracuje s mnoha osobnostmi z losangeleské scény. Do budoucna chceme styky s touto komunitou rozvíjet i nadále.
LN Jak bude vypadat koncertní turné? Přizvete další muzikanty, nebo zahrajete sám s přispěním elektroniky a počítačových programů?
Na pódiu budeme dva. Rejoicer za kontrolkami, počítači a klávesami, já za klavírem a klávesami a možná si i zazpívám. Ale jak jsem říkal, plánuji také akustický projekt a tedy i akustická vystoupení.