Až příliš moc odstínů hnědé
Po čtyřech letech jednobarevné vlády je výsledek sobotních voleb zklamáním především pro Smer
Slovenské volby nemají vítěze. Nemohou je mít, když se do parlamentu dostali fašističtí extremisté. Odstíny hnědé jsou však v různé míře patrné na většině politických subjektů, které vstupují do Národní rady. I v důsledku rozložení mandátů je výsledkem politický pat, z něhož nebude snadná cesta k nějakému řešení. Už několik hodin po oznámení výsledků hlasování se začala skloňovat možnost vytvoření dočasné úřednické vlády po dobu slovenského předsednictví EU, které začne 1. července, a předčasných parlamentních voleb.
Největším šokem je úspěch Ľudové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby, krajně pravicové strany, jejíž předchůdkyně již byla v minulosti rozpuštěna kvůli extremismu. Kotleba nešokoval slovenský politický establishment poprvé. Varovným signálem mělo být už jeho vítězství ve volbách šéfa Banskobystrického kraje na podzim roku 2013. Zatímco jeho nástup před těmito parlamentními volbami ještě nestihl zachytit žádný průzkum, zpětně vzhledem k celospolečenským náladám a převládajícímu diskurzu jeho úspěch až tak moc nepřekvapuje. Při pohledu zpět je však překvapivé máloco, leč tohle vědomí řešení očekávaných problémů nenapomáhá.
Premiér Robert Fico vsadil ve své kampani na strašení migrační krizí. Vyvolával atmosféru ohrožení, ale už nedokázal vhodně usměrnit negativní energii, již pomohl vypustit. Strach, nenávist, ale též hněv a frustrace z reálně dlouhodobě neřešených sociálních problémů v zanedbanějších regionech Slovenska způsobily, že mnoho nerozhodnutých voličů se zřejmě rozhodlo v posledních dnech vytrestat všechny politické strany volbou autenticky antisystémové možnosti.
Úspěch protestních uskupení
Zatímco Kotleba reprezentuje ryzí středoevropský fašismus, další protestní seskupení, které slaví úspěch – Sme rodina podnikatele Borise Kollára – představuje postmoderní extremismus věku internetových hoaxů. Tady šel protestní hlas slovenského voliče člo- věku, jenž se nenechá vyfotit bez módního šátku nebo šály, nicméně z úst vypouští žumpu čtvrté cenové skupiny. Ve svých videích na Facebooku šířil hoaxy o migrantech, spílal Merkelové a přiživoval se na celospolečenské atmosféře strachu a znechucení. Deklaruje se jako konzervativec, přičemž v minulosti byl znám zejména díky bulváru jako mnohonásobný otec dětí s vícero ženami. Ani jeho nástup včas nezachytily žádné relevantní průzkumy. Kollárova popularita je ještě překvapivější než ta Kotlebova, neboť se předpokládalo, že oslovoval přesně ten typ voličů, který se k volebním urnám zrovna nehrne.
Strany Sieť a Most-Híd, jež se pasovaly do role zodpovědných pravicových subjektů schopných vládnout, neuspěly. Bude ještě předmětem různých „post mortem“analýz, zda za to mohla jejich neochota stupňovat polarizaci nálad a vyhranit se radikálně vůči vládě Roberta Fica. Je to však dosti pravděpodobné vzhledem k tomu, že největšího úspěchu napravo od středu dosáhly strany Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka a Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti Igora Matoviče, které shodně neustále opakovaly, že s Ficem do vlády nikdy nepůjdou. Na tuto rostoucí polarizaci nálad voličů však v posledku nejvíc doplatilo Kresťanskodemokratické hnutie bývalého eurokomisaře Jána Figeľa, které skončilo mimo parlament.
Mnoho nerozhodnutých voličů se zřejmě rozhodlo v posledních dnech před
slovenskými parlamentními volbami vytrestat všechny politické strany volbou autenticky antisystémové možnosti
Zklamáni výsledkem musí být i ve straně Smer, která zemi v minulých čtyřech letech jednobarevně vládla. Bylo jasné, že svůj fenomenální úspěch z roku 2012 nezopakuje. V novém parlamentu nakonec kontroluje jen třetinu křesel. Je však nepravděpodobné, že o jakémkoliv povolebním uspořádání bude možné rozhodnout bez její účasti. Zodpovědnost za neutěšenou povolební situaci je možné připsat především hlavám Smeru. Nejenže měly poslední čtyři roky prakticky neomezenou kontrolu nad parlamentem a státními úřady, kterou nedokázaly zužitkovat způsobem, jenž by bránil růstu frustrací a pocitů beznaděje, ale udávaly i dominantní tón kampaně. Dnes sklízejí svou hnědou bouři společně s ostatními politickými stranami, které se na nenávistné rétorice léta přiživovaly.
Autor přednáší v Ústavu evropských studií a mezinárodních vztahů Univerzity Komenského v Bratislavě
e-mail: pavol.hardos@gmail.com