Kubánci si oblíbili Česko

Každý čtvrtý obyvatel „ostrova svobody“, který chce azyl v EU, míří k nám

Kubánec Juan Carlos Enríquez Fernández žije v Česku už dvacet let. Založil tu rodinu a uchytil se jako učitel latinskoamerických tanců. Praha přitom nebyla jeho první volba. „Původně jsem chtěl do Londýna. Kvůli vízu jsem ale zůstal viset v tranzitním prostoru na letišti v Ruzyni, nakonec jsem se rozhodl, že raději zůstanu u vás,“vylíčil LN Enríquez.

Podle něj není česká mentalita tak úplně vzdálená té kubánské. Vyhovuje mu zejména rozvaha a relativně klidné životní tempo. „Češi sice pracují hodně, ale najdou si čas na přátele i rodinu, dokážou se dobře bavit,“říká kubánský tanečník a zakladatel jednoho z prvních tanečních klubů v Praze, který se specializuje na tance z „ostrova svobody“.

Kolik v Česku žije Enríquezových krajanů, lze jen odhadovat. Oficiálně u nás mělo ke konci ledna letošního roku trvalý nebo přechodný pobyt pouhých 466 Kubánců. Tedy zhruba stejně jako Lotyšů nebo Pákistánců. Další stovky Kubánců ovšem pocházejí ze smíšených manželství nebo se v Česku usadily a získaly tu občanství.

To je příklad i zřejmě nejznámějšího českého občana s kubánskými kořeny – módního návrháře Osmanyho Laffity.

Zájem prudce roste

Jisté je to, že zájem o nový život v Česku mezi Kubánci v minulém roce prudce vzrostl. Loni u nás požádalo o mezinárodní ochranu 128 Kubánců. Číslo to není na první pohled nijak vysoké. Jenže počet státních příslušníků Kuby, kteří chtějí v Česku získat azyl, byl loni stejný jako za pět předcházejících let dohromady.

Kubánci se loni vyhoupli na třetí příčku nejčastějších žadatelů o azyl – hned po Ukrajincích a Syřanech. Ti loni předčili v azylových tabulkách Kubánce o pouhé dvě žádosti. V evropském srovnání jde o neobvyklý úkaz. V žádné jiné zemi kromě Česka se Kubánci do první trojky nedostali.

Česko je navíc pro obyvatele „ostrova svobody“zemí zaslíbenou i v absolutních číslech. Více kubánských žadatelů o azyl než Praha registrovalo loni již jen Maďarsko. Každý čtvrtý Kubánec, který se rozhodne stát se azylantem v Evropě, končí právě u nás.

Do Prahy jen oklikou

Neobvykle vysoký zájem Kubánců o získání azylu v Česku má ještě jednu zvláštnost. Mezi Prahou a Havanou neexistuje přímé letecké spojení a Kubánci se tak k nám musí dopravit oklikou přes některou destinaci v západní Evropě.

Oblíbenost Česka má podle expertů především historické souvislosti. „Kubánci k nám nejezdí naslepo, vědí, na koho se tu obrátit a jaké možnosti je tu po příjezdu čekají,“vysvětluje právnička Hana Franková z Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Svou roli hraje i pozitivní image. Především starší generace Kubánců mají na bývalé Československo dobré vzpomínky. Reformní ekonom Valtr Komárek působil na Kubě v letech 1964–1967 jako poradce tehdejšího ministra průmyslu a lídra revoluce Ernesta Che Guevary.

Mezi lety 1960 a 1989 pak českými vysokými školami na základě bilaterálních smluv prošlo na 700 kubánských studentů a stážistů – především z řad technické inteligence.

„Česko má s Kubou mnoho historických vazeb a české komunita Kubánců je významná,“připomíná Filip Vurm, konzul české ambasády v Havaně.

Svou roli může hrát i politika. Kubánci podle údajů ministerstva

Loni u nás požádalo o azyl 128 Kubánců, kteří se tak stali třetí nejpočetnější skupinou žadatelů – hned po Ukrajincích a Syřanech.

vnitra nejčastěji ve své žádosti o azyl udávají politické pronásledování. A Česko stále i za oceánem platí za zemi, která dlouhodobě naslouchá kubánským disidentům.

Nechyběla ani viditelná gesta. V lednu 2001 hrozil tehdejšímu poslanci Ivanu Pilipovi a aktivistovi Janu Bubeníkovi na Kubě soud za údajnou podvratnou činnost. V říjnu 2010 zase tehdejší ministr vnitra Radek John osobně na letišti v Praze-Ruzyni vítal pro- puštěného kubánského vězně Rolanda Jiméneze Pozadu, kterému Česko nabídlo politický azyl.

Ani odkaz někdejšího prezidenta Václava Havla, který patřil mezi otevřené kritiky kubánského režimu, se z české diplomacie tak úplně nevytratil. „Ve vztahu ke Kubě bude mít Česko zájem o navázání politického dialogu při současném zachování aktivit na podporu lidských práv,“píše se v koncepci zahraniční politiky, kterou loni v létě přijala vláda.

Jenže Kubánci se teď obávají, že prodloužená politika „havlismu“brzy vezme za své.

Důvodem je postupné oteplování vztahů EU s kubánským režimem. Připravuje se dohoda o politickém dialogu a i Česko dává nepřímo najevo, že vztahy s ostrakizovanou Kubou je třeba vrátit do normálních kolejí.

Kubánci se bojí změn

Předzvěstí je ekonomická diplomacie. Loni v listopadu byla na Kubě česká podnikatelské mise v čele s náměstkem ministra průmyslu Vladimírem Bärtlem. Před týdnem se pak z Havany vrátila senátní delegace. „Česko má pověst země ochotné přijímat politické uprchlíky. Zároveň může ale panovat přesvědčení, že se takový přístup má v dohledné době změnit,“soudí konzul Vurm.

Ze stejného důvodu sílí také imigrace Kubánců do země, která je tradičním a nejbližším místem exilu – do USA. Loni americká pobřežní stráž registrovala téměř tři tisíce uprchlíků z Kuby, o 800 více než v předchozím roce a dvakrát tolik, než byl počet běženců, kteří připluli k americkým břehům v roce 2013.

Kubánští emigranti mají dosud v USA zvláštní výhody díky takzvanému Cuban Adjustment Act z roku 1966. Poté co Američané loni v létě po 44 letech obnovili plné diplomatické styky s „ostrovem svobody“, se ale Kubánci obávají, že éra vstřícné politiky vůči emigrantům může vzít za své.