Galský rolník u konce s dechem
Francouzské zemědělství nečeká nic jiného než prodlužování agonie. A to minimálně do prezidentských voleb v roce 2017
na. Prezidentova návštěva má dlouhou tradici, a Hollande letos zvažoval, že ji neuskuteční, ale převážil politický kalkul spojený s nápadem, jak se lidem vyhnout.
Na výstaviště se vydal obklopen policejní gardou v sobotu 27. února v 6.45 ráno. První půlhodina byla klidná, ale pak byl ostře konfrontován s beznadějí a zoufalstvím přítomných zemědělců, a proto se rozhodl výstaviště opustit. Čtyři největší křiklouni skončili ve vazbě. Hollande pak v médiích poznamenal, že slyší křik lidu, ale je proti jakémukoli násilí zemědělců. Situaci chce řešit, ale konkrétní opatření na sebe nechávají čekat.
Konkurenceschopnost
Něco se ale přece jen stalo. Předseda francouzské vlády Manuel Valls oznámil, že chystá snížit sociální odvody pro zemědělce o sedm procent. Trochu jim to sice ulehčí život, ale neodpovídá to na hlavní problém – prudký pokles společenského postavení rolnické práce. Zvýší se konkurenceschopnost francouzských zemědělců, ale otázkou je, proti jaké konkurenci – jádro nespokojenosti zemědělců se jen přesune do jiných evropských zemí.
Hněv zemědělců se ale začíná obracet jinam – proti migrantům a nelegálním přistěhovalcům. Vdova po zemřelém zemědělci, který 40 let přispíval do sociálního systému, dostane rentu 200 eur, oproti tomu imigranti mají nárok na životní minimum okolo 460 eur na dospělého, k čemuž se přidává příspěvek na bydlení, pokrývající až 95 procent nájmu.
Argumentací francouzského rolníka je: proč ti, kdo pro Francii nic neudělali, mají nárok na vyšší podporu? Otázka přitom nezní, zda přijímat, nebo nepřijímat uprchlíky, ale proč se francouzská vláda stará víc o cizí než vlastní lidi.
Alternativní řešení
Jaká alternativní řešení navrhují zemědělci? Pravicová jsou složitější, neboť vidí příčinu v systému, především v evropských dotacích. Těmto zemědělcům primárně nejde o vyšší finanční podporu, ale o systémové řešení, jež jim pomůže se osamostatnit a najít možnosti pro prodej své práce. Hlavně požadují snížení výdajů na sociální pojištění – mnohem radikálnější než plánovaných sedm procent. Navíc by se nemělo týkat jen zemědělců.
Levicoví zemědělci vidí hlavní problém v rozložení zisku mezi producenty, distributory, zpracovatele a obchodní řetězce. Požadují, aby stát nařídil vyšší výkupní ceny obchodním řetězcům, jež navzdory francouzské ekonomické krizi dosahují dobrých zisků. Toto řešení má překvapivého odpůrce: Evropskou unii. Velký francouzský řetězec Intermarché vyšel vstříc zemědělcům a zvedl výkupní ceny masa. EU jej ale varovala, že jde o nelegální krok, poškozující volný trh zvýhodňováním tuzemských výrobců.
Je zřejmé, že francouzské zemědělství nečeká nic jiného než další prodlužování agonie, a to minimálně do roku 2017, kdy se očekávají prezidentské volby. Lze se připravit na to, že protesty zemědělců naberou na síle. I proto, že francouzský rolník už dnes nemá kam uhnout.