Jak umí hladit čínský samet

Velikonoční návštěva generálního tajemníka Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga v Praze je zatím vrcholem vstřícného obratu Česka k čínské vládní garnituře. Prezident Zeman a další čeští aktéři tento vektor obhajují ekonomickými zájmy naší země; z Číny prý „přitečou miliardy“. Čínské jüany ale zatím tečou především do kapes zdejších miliardářů. Náš posun do sféry vlivu autoritářské velmoci se přitom odehrává v situaci, kdy její směřování vzbuzuje obavy doma, tedy v Číně, i ve světě.

odpůrcům režimu mají za cíl odstrašovat další nespokojence. Šokující byl doživotní rozsudek ze září 2014 pro ujgurského profesora Ilhama Tochtiho za psaní článků o rodném Sin-ťiangu. Pobuřující je i případ dalšího aktivisty ze Sin-ťiangu Čang Chaj-tchaa, původem z východočínské provincie Che-nan. V Sin-ťiangu se uchytil v 90. letech poté, co ztratil práci ve státním podniku. Během dovolené v rodném Che-nanu v dubnu 2009 byl unesen tajnou policií zpět do Sin-ťiangu a měsíc zadržován v nelegální vazbě. Když se po propuštění nedomohl nápravy, začal být aktivní v nevládních organizacích, psát články a komunikovat se zahraničními médii. Po celých pět let byl policií sledován a průběžně zadržován, naposledy loni v červnu. Letos v lednu byl odsouzen na 19 let za podněcování k podvracení státnímoci a za předávání „tajných“informací do zahraničí. Na tři roky byl letos v únoru odsouzen i Tibeťan Druklo za informování o situaci v Tibetu na svém blogu a sociálních sítích.

Únosy a nelegální zadržování odpůrců jsou za Si Ťin-pchinga čím dál běžnější. Často míří i na etnické Číňany s cizím občanstvím. Během posledního půl roku se „ztratilo“pět hongkongských nakladatelů a knihkupců, kteří vydávají a prodávají kritické knihy o politice v pevninské Číně. Jeden z nich, švédský občan, byl během dovolené v Thajsku naposledy viděn, jak odchází z hotelu v doprovodu „přátel“. Zakrátko se objevil v Číně a ve státní televizi se „doznal“k prodeji zakázaných knih, přičemž tvrdil, že do Číny odešel dobrovolně. Další tři zmizeli v provincii Kuang-tung a poslední, občan Velké Británie, se ztratil přímo v Hong Kongu. I tito čtyři nezvěstní za pár týdnů odříkávali v Číně absurdní doznání.

Návrat veřejných sebekritik

Televizní doznání hříšníků, kteří jsou z právního hlediska často nelegálně zadržováni bez formálního obvinění, jsou vlastně inovací veřejné sebekritiky, psychologické nátlakové metody kombinující vyhrožování, vydírání, ideologickou převýchovu, veřejné ponížení, davovou manipulaci, lynčování i exemplární výstrahu. Hojně se inscenovaly za maoismu od 50. do 70. let; za Si Ťinpchinga byly rehabilitovány. Od roku 2013 jich státní televize odvysílala přes patnáct.

Velká postava čínské žurnalistiky, novinářka Kao Jü, která byla od masakru na náměstí Tchien-an-men v červnu 1989 uvězněna hned několikrát a nikdy se přitom k ničemu nepřiznala, přednesla doznání ve státní televizi krátce po svém zadržení v květnu 2014. Několik hodin po jejím druhém veřejném doznání v odvolacím řízení v listopadu 2015 jí byl zmírněn trest a byla ze zdravotních důvodů převedena do domácího vězení. Režim propustil těžce nemocnou sedmdesátiletou ženu až poté, když ji donutil k veřejnému přiznání viny z vykonstruovaného politického zločinu. Televizní zpověď během nelegální vazby musel letos v lednu v televizi přednést i Švéd Peter Dahlin z nevládní organizace vyškolující dobrovolné asistenty pro kliniky právní pomoci.

Medializovaná doznání jsou v dnešní době natolik nepatřičná, že vyvolala i negativní ohlas zevnitř systému. Nedávno je kritizoval například místopředseda státní advokátní komory Ču Čeng-fu. Existenci silné vnitrostranické opozice vůči Si Ťin-pchingovu stylu práce naznačuje i mohutná ideologická kampaň za posílení jednoty strany, která v KS Číny od Siho nástupu probíhá. Schizma v nejvyšším vedení bylo patrné i při nedávném zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců a Čínského lidového politického poradního shromáždění.

Fungování státní byrokracie ohrožuje i Siovo protikorupční tažení, které je spíše masovou vnitrostranickou čistkou stalinistického střihu. Kampaň je mířena hlavně proti politickým protivníkům ze šanghajské frakce, jejímž patronem je předminulý generální tajemník Ťiang Ce-min. „Protikorupční“vyšetřování iniciuje a vede nikoliv prokuratura, ale stranická disciplinární komise podle nejasných pravidel. Předání „obviněného“státnímu soudu a vynesení předem připraveného rozsudku probíhá až jako poslední a jediné veřejné jednání zrežírovaného divadla.

Siova „protikorupční“kampaň nepřinesla očištění politiky a posun k právnímu státu, nýbrž naopak posílení moci zákulisních stranických uskupení a klik. Různě potrestáno bylo v kampani už na 200 000 kádrů, včetně udělení trestů smrti. Podle Min-sin Pcheje z Claremont McKenna College jsou nejvyšší patra úředního aparátu poprvé od Maovy vlády paralyzována atmosférou strachu. Obavy vzbuzuje i pokles ekonomického růstu, protože blahobyt je pro stranu od 80. let nejdůležitějším argumentem při obhajobě mocenského monopolu.

„Padesátníkáři“útočí

Sebekritika není jediným způsobem veřejného ponížení odpůrců režimu. Strana se opírá o různé příležitostné přisluhovače, třeba členy takzvané strany padesáti haléřů ( wu-mao-tang), rozuměj internetové komentátory odměňované za každý správný příspěvek padesáti čínskými centy (asi 1,50 Kč). Využívány jsou i nejrůznější nátlakové metody a očerňovací kampaně.

Cang Si-chung odešla po masakru na náměstí Tchien-an-men roku 1989 do Kanady a jako novinářka s pseudonymem Šeng Süe získala za články o lidských právech několik ocenění. Dotaz v čínském vyhledávači však najde pouze bulvární články o jejích smyšlených sexuálních excesech, prostituci či zpronevěře financí určených pro disidenty. „Na různých webových stránkách visí přes 150 takovýchto pomlouvačných článků. Můj manžel a já jsme o nich informováni e-mailovými oběžníky, jejichž příjem nelze odhlásit, takže jsme nuceni je číst,“říká Šeng Süe v nedávné zprávě Výboru na ochranu novinářů (CPJ). V čínštině se také dají najít inzeráty nabízející její eskortní služby nebo fotografie čínského demonstranta s transparentem, který říká, že Šeng Süe je komunistická špionka.

Podobně je inzultován i Wen Jün-čchao, novinář a aktivista žijící v New Yorku. Tweety z falešného twitterového účtu založeného pod jménem jeho čtrnáctiletého syna obviňují Wen Jün-čchaa ze špionáže pro čínskou vládu. Za den obdržel až 200 anonymních telefonátů, kyberútoky paralyzovaly jeho IP adresu, stal se obětí phishingu, hackingu, zveřejnění soukromých informací, zfalšovaných obscénních fotek nebo pomlouvačných tweetů při frekvenci až deseti tisíc denně. Objevily se dokonce články osočující jeho manželku ze zneužívání jejich desetiletého syna.

Spisovatele Jü Ťieho unesla tajná policie, svlékla jej do naha, pálila cigaretami a vyhrožovala mu pohřbením zaživa. Pak jej zmlátila tak, až skončil na dlouhou dobu v nemocnici.

Sametový kyberleninismus

V ČLR se zatím nepotvrdil předpoklad, že internet a jiné technické vymoženosti přinesou politickou liberalizaci. Strana je naopak používá jako účinný nástroj propagandy a kontroly. Anne-Marie Bradyová z Canterburské univerzity na Novém Zélandu ve svém výzkumu čínské propagandy a „řízení myšlení“( s’-siang kuan-li) konstatuje, že čínský režim dnes nevládne ani tak železnou pěstí, jako spíše sametovou pěstí v sametových rukavičkách, neboť dokáže právě díky IT často s chirurgickou přesností zarazit subverzivní procesy už v zárodku.

Rogier Creemers z Oxfordské univerzity výstižně označuje dnešní čínský systém za kyberleninismus: režim štědře investuje do „informatizace“( sin-si-chua), tedy rozvoje IT a jejich využití pro politickou bezpečnost. Zcela vážně plánuje vytvořit takzvané integrované informační prostředí, kdy bude moci z telefonátů, e-mailů, sociálních sítí, chatů, messengerů, prohlížečů, vyhledávačů, nákupních serverů, rezervačních systémů, internetového bankovnictví a dalších platforem sledovat nebo dokonce předvídat chování občanů. Díky provázání mocenských a ekonomických elit strana navíc může počítat se spoluprací největších e-magnátů. Příkladem je veleúspěšný server Alibaba, jehož zakladatel Jack Ma nijak nezakrývá propojení svého impéria s vládnoucí oligarchií. Srovnání čínského režimu s „oldschool“dystopiemi My od Jevgenije Zamjatina nebo 1984 od George Orwella je sice stále namístě, dnešní možnosti však začínají připomínat spíš filmy Matrix a Minority Report.

Zdokonalování autoritářských mechanismů uvnitř lidové republiky je provázeno militarizací ČLR směrem ven. Výdaje na vyzbrojování Čínské lidové osvobozenecké armády sice nejsou tak vysoké jako na vnitřní bezpečnost, avšak ČLR dává jasně najevo, že své územní nároky je připravena hájit silou. V krizové oblasti Spratlyho ostrovů v Jihočínském moři začala stavět umělé ostrovy schopné nést letiště a další bojovou infrastrukturu. Tato reálpolitika je na hony vzdálená obrazu mírumilovné a zodpovědné velmoci, který o sobě Čína šíří ve světě svou vnější propagandou a takzvanou kulturní diplomacií.

Čínští komunisté se netají nepřátelským postojem k hodnotám západní liberální demokracie a úmyslem revidovat údajně nespravedlivý světový pořádek diktovaný „protičínskými silami“( fan-chua š’-li), tedy Západem. Cíleně pěstují pocit „stoleté národní křivdy“( baj-nien kuo-čch’) mezi obyvatelstvem, protože protizápadní a protijaponská mobilizace obyvatel je pro režim osvědčenou legitimizační technikou.

Ze Si Ťin-pchingovy Číny se stává stále zřetelněji autoritářská, nacionalistická a militantní mocnost v mnohém podobná oběma diktaturám, jež česká společnost zažila ve 20. století. Za Si Ťin-pchinga se dále prohloubila propastná vzdálenost ČLR od hodnot svobodného světa, do nějž naše země dnes patří. Pád na orbit nedemokratické velmoci výměnou za příslib pochybných kšeftů mezi několika oligarchy je z dlouhodobého hlediska pro Česko horším obchodem než jen nevýhodným.