Papírové básně

Koláž bychom mohli po čapkovsku nazvat nejskromnějším uměním. U nás se mu ovšem věnovali i ti největší výtvarníci, možná proto, že na svého tvůrce klade různé nároky, jež ho omezují, ale také mu umožňují vytvářet ze starých obrázků vlastní nový svět. Koláž existuje i ve 21. století a úspěšně přežila nástup digitální fotografie. Dokazuje to i výstava v Galerii Smečky, která se specializuje právě na koláže. Nedaleko od Václavského náměstí vystavuje loňský sedmdesátník Pavel Holeka průřez svou celoživotní tvorbou. Jako iniciační zážitek zmiňuje setkání s díly Jiřího Koláře v 60. letech, nicméně v koláži kráčí svou vlastní cestou. U Holeky najdeme odkazy na literaturu, filozofii, ale také dětské vnímání světa. Charakteristické je zvláštní napětí či snad naléhavost. Souvisí zřejmě s častým motivem balancování figur (často dětí) nebo s vršením stejného námětu do zdánlivě se bortící stavby. Za tím vším lze ale také cítit humor, který všechny tyto motivy drží pohromadě – tak jako lepidlo, které je pro kolážistu stejně důležité jako nůžky. Jan Fingerland

Pavel Holeka: Básně psané papírem, Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, Praha 1, výstava trvá do 9. dubna, otevřeno út–so 11.00–18.00.