Asistenta učitele v každé třídě
„Děti dostávají při práci ve třídě různé úkoly, různě na nich pracují amají různé dispozice. Tedy potřebují různou míru a druh pomoci a podpory. To nesouvisí nutně s handicapy,“popisuje Feřtek a naráží tak na inkluzi, která se v českých školách naplno rozběhne v září a na základě níž se běžní a handicapovaní žáci budou vzdělávat společně.
Současný systém, kdy asistent pomáhá učiteli s celým třídním kolektivem nad rámec svých povinností, se nelíbí Pravoslavu Němečkovi z Asociace ředitelů základních škol. „Takhle to nemůže fungovat. Asistent je určen nějakým zařízením ke konkrétnímu žákovi, aby mu pomáhal s tím, na co kvůli svému handicapu sám nestačí. Měli bychom tedy dodržovat, k čemu je určen,“míní Němeček. V českém školství podle něho zcela chybí takzvaný střední personál – pracovníci, kteří nejsou pedagogové, ale právě jim práci usnadňují. Například správci sítí.
Asistent třídy není výjimkou v Americe, ale ani v Evropě – například v Německu, Nizozemí, Dánsku nebo Švédsku. „V severských vzdělávacích systémech jich bývá víc. Často i několik v jedné třídě,“zmiňuje také Feřtek.
V tuzemsku je v základních školách přes 44 tisíc tříd, asistentů okolo 7000. Obsadit tato pomocná místa by podle oslovených odborníků nemuselo být až tak těžké. Právě v některých z výše zmíněných zemích je dělají studenti pedagogických fakult, aby získali praxi.
V pátek se v Česku konala pod záštitou organizace Liga lidských práv odborná konference, na které učitelé z Norska a Islandu předávali své zkušenosti, jak nejlépe učit různorodý kolektiv dětí. Během jejich ukázek vyšlo najevo, že v zahraničí je obvykle v jedné třídě kromě učitele i asistent.
Dva kantoři a asistent
Protože v severských školách se snaží děti do výuky co nejvíce zapojit, dělí je často alespoň do dvou skupin. A na jednu pak dohlíží hlavní učitel a na druhou jeho kolega. Pokud má některý z žáků jakýkoli handicap, mají k ruce ještě asistenty.
V těchto zemích smí být ze zá- kona ve třídách maximálně 28 dětí. Podle učitelů, kteří přijeli do Česka, jich ale bývá ještě méně, spíše okolo 22. Podobný počet žáků by si přáli i čeští učitelé. Vzdělávat musí ale nezřídka až 30 žáků v jedné třídě. Není proto podle nich téměř možné věnovat se všem. A to ani v případě, že ani jeden z žáků nemá uznanou jakoukoliv poruchu učení nebo zdravotní problém. „Byl bych pro, aby se zákonně snížil počet žáků na maximálně dvacet pět v jedné třídě,“přál by si Němeček.
Prohozené role
Projekt Školní asistent si vzal za úkol zajistit rovné příležitosti ve vzdělávání dětem, které jsou sociálně znevýhodněné. Pomoci k tomu mají těmto žákům právě asistenti. „Máme dobrou zkušenost i s tím, když si s pedagogem prohodí role. Asistent samozřejmě nemůže vykládat novou látku. Učitel se ale například věnuje cíleně těm dětem, které mají diagnostikovaný problém a asistent dohlíží na ty ostatní, kteří zrovna plní nějaký úkol,“popsala LN Barbora Šebová, která projekt koordinuje.
Běžná přítomnost asistentů ve třídách by podle ní pomohla i v boji proti případům šikany, kterých podle odborníků v dětských kolektivech přibývá. „Jsou to oči navíc. Vidí třídu z jiného úhlu, když učitel zrovna stojí u tabule. Někdy má s dětmi i přátelštější vztah,“myslí si také Šebová.
Současná spolupráce mezi pedagogy a asistenty se v Česku teprve rozjíždí. Někteří pedagogové mají totiž pocit, že je asistenti kontrolují při jejich práci. „Neexistují metodické podpory ani pro jedny. Měli by mnohem více spolupracovat, aby byl výsledek opravdu efektivní,“upozorňuje Šebová. Právě za tímto účelem absolvují pedagogové v Norsku a na Islandu speciální kurzy a semináře, kde se tyto metody spolupráce učí.
Zlepšit se také podle odborníků musí čekací doba na vyšetření žáků v pedagogicko-psychologických poradnách, aby se u co největšího množství dětí přišlo na to, zda potřebují během učení nějakou formu podpory.
Ministerstvo v souvislosti s chystanými zářijovými novinkami ohledně inkluze oznámilo, že školská poradenská zařízení posílí o 150 pracovníků.