Čínský vůdce v Česku. Hlavní roli hraje byznys
Praha sice uznává politiku jedné Číny, ovšem na lidská práva v dohodě o strategickém partnerství nezapomíná
PRAHA Ještě než čínský prezident Si Ťin-pching včera přistál na ruzyňském letišti, mohl si být jistý, že se mu v Praze dostane víc než vřelého přivítání. Tedy alespoň z nejvyšších politických kruhů – prezident Miloš Zeman v nedělním rozhovoru pro čínskou televizi CCTV prohlásil, že teď už je Česko skutečně nezávislé.
„Je to nový začátek, protože mezi Čínou a bývalou vládou České republiky byly velmi špatné vztahy. Zdůrazňuji bývalou vládou, protože ta vláda velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie. Teď jsme znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech. Nevměšujeme se do zájmů žádné jiné země,“prohlásil Zeman.
Pro čínského vůdce Si Ťin-pchinga, který je hlavou státu i vládnoucí komunistické strany, je Praha jediná zastávka před cestou do Spojených států. A za tuto „velkorysost“se mu teď chce Česko odvděčit. To, kudy se bude návštěva ubírat, naznačuje i historka z loňského října.
Partnerství není servilní
Když tehdy Lubomír Zaorálek (ČSSD) hostil svůj protějšek, čínského ministra zahraničí Wanga Yi, pustil se do čtvrthodinového monologu o Tomáši Masarykovi a ideálech demokracie. Pozvolna tím zvyšoval nervozitu v Jaroslavu Tvrdíkovi, který Zaorálkovi posílal papírky s prosbami, ať už změní téma a vrátí se k byznysu.
Dohoda o strategickém partnerství mezi Čínou a Českou republi- kou, jejíž podpis bude vrcholem velikonoční návštěvy, je odrazem téhle situace – hlavní roli hraje byznys, ale lidská práva vláda neopomněla.
Deklarace strategického partnerství, jejíž text mají LN k dispozici, není právně závazná smlouva, jde spíš o oboustranné stvrzení touhy po spolupráci a vykolíkování témat, jež jedna i druhá země považují za důležitá. Přestože by v Pekingu byli rádi, kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD) nedovolil, aby bylo v dokumentu výslovně uvedeno, že Tibet a Tchaj-wan jsou součástí Číny.
Vypadá to jako slovíčkaření, když Česká republika uznává politiku jedné Číny, ale na diplomatické úrovni je to významný signál. Stejně jako pasáž o tom, že by naše země ocenila, kdyby změkla velmi přísná dohledová legislativa, jíž Číňané stráží zahraniční nevládní organizace na svém území.
V dokumentu se neobjeví ani české dobrozdání, že v komunistické Číně funguje tržní ekonomika. Česká republika toto uznání ani sama dát nemůže, jde o rozhodnutí na úrovni Evropské unie, nicméně Sobotkův tým by se tak stal advokátem čínských zájmů na unijní platformě. V Bruselu se s myšlenkou přiznání statusu tržní ekonomiky koketuje, ale rozhodnuto není.
Amerika navíc před koncem loňského roku Evropu varovala, ať to nedělá, protože jinak zdejší i zaoceánský trh zaplaví nepřiměřeně laciné zboží, které už by pak nešlo regulovat uvalením antidumpingového cla.
A ještě jedna věc se aspoň zatím nestane – Česká republika nebude vstupovat svým podílem do Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB). Jde omoloch, který pomáhá s financováním velkých dopravních či energetických projektů na území Asie. Největší podíl drží Čína a navzdory odporu USA se mezi přispěvatele zařadily i západní státy, například Německo nebo Velká Británie.
Bývalý ministr zahraničí Jan Kohout, který si nedávno založil institut na podporu česko-čínského obchodu, se za zapojení Česka do AIIB přimlouval, ale ministerstvo financí vyhodnotilo, že relace cena-výkon není dobrá.
Čeští býci a čínské fondy
Naopak Sobotkova vláda velmi stojí o to, aby se v Praze usadil jiný čínský fond. Ten je také na infrastrukturní projekty, ale v zemích sdružených v takzvaném 16+1, což je spolek obchodního přátelství mezi Čínou s jejími penězi na jedné straně a postkomunistickými zeměmi východní Evropy s jejich možnostmi na straně druhé.
Během návštěvy čínského vůdce v Praze by mělo padnout rozhodnutí, zda se základní vklad s deseti miliardami eur zabydlí tady, nebo v Polsku. Vedle toho by Praha v příštím roce ráda hostila summit 16+ 1, jak se v deklaraci také uvádí.
Za významný úspěch čeští vyjednávači považují pasáž, kde se mluví o možnosti certifikace českých potravin na čínském trhu. Dostat se na druhý největší trh v Asii v tomto ohledu není vůbec snadné, Čína omezuje zahraniční dovozce antimonopolním zákonem a neustále se měnícími dovozními předpisy, které navíc vůbec není snadné pochopit. Čína dala v minulosti šanci Polsku, ale nebyla spokojená s kvalitou potravin. Česká republika by teď ráda využila lidnaté asijské odbytiště pro svoje hovězí, vepřové, mléko a výrobky z něj a býčí sperma na inseminaci čínských krav.
Šance pro letecký průmysl
Hlavní oblasti, ze kterých má zase benefitovat Čína, jsou letectví a finančnictví. Česko se má v obou případech stát centrem, odkud budou asijští byznysmeni dál rozšiřovat svoje aktivity nebo turisty. Nabobtná počet přímých leteckých linek mezi Prahou a čínskými městy, investovat se má i do výroby letadel.
Ty chce zároveň Česko v opačném směru vyvážet, protože na čínském trhu se poměrně nedávno otevřela možnost, aby si řadoví občané pořizovali soukromé ultralighty. Dříve to bývala výsada představitelů komunistického režimu, armády a prominentních jednotlivců. Podle mapy oborových příležitostí ministerstva zahraničí bude Čína v příštích 20 letech potřebovat přes pět tisíc letadel pro komerční letectví.
Co se týče finančního segmentu, na jaře zahájí činnost pobočka Bank of China, která chce ze začátku pracovat jen s korporátními klienty a běžné služby nenabízet.
Čtvrtá největší banka Číny má zatím v rámci střední a východní Evropy pobočku jen v Maďarsku a Česká republika se má stát politickým krytím pro expanzi čínského kapitálu dál směrem na západ. Kousek před finále je dohoda nákupu podílu v britské GE Money Bank.