Trestající bohové rozvíjejí civilizaci
Religionisté z Masarykovy univerzity studují drsné rituály a náboženství na Mauriciu. Jejich výzkum se zúročil i v časopise Nature.
BRNO/VANCOUVER Ateistické Česko božstvům nepřeje. Ale víra v moralizující, znalé a trestající bohy byla důležitým hybatelem ve vývoji lidstva. Pomáhala totiž ve spolupráci s cizinci téhož náboženství a zasloužila se též o rozvoj komplexních společností.
To není názor nějakého dávného učence, pánů Frazera či Durkheima, nýbrž výsledek velké empirické studie, jež vyšla v prestižním magazínu Nature.
Účastníci měli ve „hře“za úkol rozdělovat peníze sobě, blízkým či vzdáleným souvěrcům. Komparativní výzkum, na němž se podíleli religionisté zMasarykovy univerzity, proběhl v osmi společenstvích od Sibiře přes Fidži, Brazílii, Tanzanii až po Mauricius. Právě tam pracovali vědci z Brna.
Ostrov poblíž Madagaskaru, jehož obyvatelstvo je nábožensky pestré (tvoří jej hinduisté, křesťané i muslimové), vybral jako zajímavou lokalitu Dimitris Xygalatas, někdejší ředitel Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA). Od roku 2013 Xygalatas organizoval několik expedic, přičemž je za „Masaryčku“veden jako spoluautor.
Na studii se však podílelo více lidí. Pětičlenný česko-slovenský tým – Jakub Cigán, Peter Maňo, Eva Kundtová Klocová, Radek Kundt a Silvie Kotherová – zajišťoval na Mauriciu výzkum, sběr dat, trénink asistentů, ale i antropologická šetření a rozhovory v terénu. O totéž se v jiných lokalitách postarali odborníci z Vancouveru, Oxfordu či Aucklandu.
Bůh to vidí, podělím se
„Terénní experimenty byly vykonány na osmi místech světa. Díky tomu projekt dosáhl velké šíře – i v počtu využitých specialistů a místních asistentů,“řekla LN Silvie Kotherová. Vědci totiž připravili dva behaviorální experi- menty, shodné testy, v nichž měli lidé férově rozdělovat dvakrát 30 mincí podle toho, jak se předtím v duchu rozhodli a jak jim padala kostka. Ukázalo se, že ti, kdo věří v moralistické bohy, se chovají „prosociálně“a umí se podělit i s neznámými souvěrci.
„Čím více účastníci považovali své bohy za umravňující, trestající a znalé lidských myšlenek, tím více mincí přiřazovali vzdáleným lidem téhož náboženství i na úkor sebe samých nebo sousedů,“uvádí studie. Ta testovala – jak v lovecko-sběračských, tak v kopaničářských či pasteveckých společnostech – hypotézu, zda povědomí o vědoucích a přísných bozích stimulovalo v minulostimezilidskou spolupráci a důvěru.
Dřívější odpovědi bývaly kvalitativní, často evropocentrické, ale teprve rozsáhlá mezikulturní práce dává tušit, jak asi prospěšná byla víra v téhož boha, jenž „rozpoznával“dobré záměry od špatných – a uměl to i potrestat. Důležitost studie dokládá fakt, že ji otiskl přírodovědně cílený Nature, jenž texty ze společenských věd zařazuje zřídka. „Ročně obdrží nabídku přes deset tisíc článků, takže musejí být extrémně vybíraví,“řekl LN Radek Kundt, dle nějž jen poslední fáze revizí trvala půl roku. I kvůli datům od 591 respondentů a tisícům interview.
Pouť v sandálech s hřebíky
„Výsledky ve všech lokalitách se mírně lišily. Zásadní společný výsledek analýzy spočíval především v pozitivní souvislosti mezi vědoucím a morálně zainteresovaným bohem a přiznáváním většího obnosu vzdálenému spoluvěřícímu,“říká Jakub Cigán. Na Mauriciu se navíc ukázalo, že jedinci, kteří se účastnili náročných rituálů typu kavadi (lidé zde táhnou břemeno, trýzní se a sebepropichují) byli štědřejší a méně podváděli, takže intenzivnější víra zřejmě zvyšuje solidaritu s věřícími.
Všechny týmy, jež zkoumaly „svoji“společnost, budou vydávat podrobnější články. Na nábožensky specifickém Mauriciu hodlají pokračovat i Češi. Jedna z jejich studií se zaměřuje na zdravotní stav a jeho subjektivní hodno- cení právě u účastníků onoho extrémního rituálu. „Slovo kavadi znamená břemeno a označuje těžkou dřevěnou konstrukci, kterou věřící nesou na zádech. Kromě dlouhé pouti zakončené výstupem po strmém schodišti k chrámu boha Murugy má většina účastníků kůži, tváře a jazyk propíchány jehlami a háky a někteří si cestu znepříjemňují třeba i hřebíkovými sandály,“vysvětluje Eva Kundtová Klocová. Tomu ještě předchází půst, každodenní modlitby a také výroba zátěže.
„Zajímá nás vliv na zdraví účastníků, přičemž používáme jak nejmodernější technologické vybavení pro měření jeho objektivních fyziologických prvků, tak vlastní subjektivní sebehodnocení účastníků,“říkají badatelé.
Kromě toho se věnují výzkumu témat, jako je morálka či emoce úžasu a vliv na chování. Na poznání úžasu, který náboženské tradice světa vyvolávají monumentálními stavbami, sochami anebo složitými rituály, spolupracují dokonce s Max-Planckovým institutem pro studium lidských dějin.