Trumpovy trumfy a triumfy

O dvou důvodech, proč se Donaldu Trumpovi daří

Vzestup prezidentského kandidáta, který proslul svými slovními útoky na menšiny i okázalou neúctou k zavedeným politickým institucím, se vysvětluje nejrůznějším způsobem. Nejčastěji se mluví o krizi americké střední třídy nebo o úpadku nižší (bílé) vrstvy. Jiné analýzy mluví o obavách ze slábnutí Ameriky a amerického vlivu ve světě. A ještě další hovoří o nenávisti určité části americké společnosti k establishmentu, která našla v Trumpovi ideálního nosiče či mluvčího. Možná jsou tu i jiné důvody, které se dají objektivně měřit.

Imigrační horečka

Tvrzení, že Amerika je zemí přistěhovalců, skrytě implikuje, že potomci imigrantů nemají právo nebo důvod obávat se přílivu nových lidí. To je ovšem omyl, mnozí Američané se bojí a Trump tento strach cítí a pracuje s ním. Slibuje, že nechá na hranicích Mexika postavit zeď a zaplatit za ni samotné Mexičany, syrskému dítěti by se prý podíval do očí a poslal ho domů. Přesto se na jeho mítincích objevují i Hispánci a podpořil ho i Ben Carson, afroamerický republikánský uchazeč o kandidaturu.

Obě zmíněné skupiny, „hnědí“i „černí“Američané, mají totiž také strach, ať už budou Trumpa volit, nebo ne. Proč by se měli bát? Podle nedávno publikovaného výzkumu Centra pro studium přistěhovalectví při americkém statistickém úřadu žije ve Spojených státech 61 milionů imigrantů a jejich v Americe narozených dětí. (Asi čtvrtina přišla nelegálně, což je ještě jiný druh problému.) V roce 1970 žilo v USA 13,5 milionu přistěhovalců a ještě v roce 2000 to bylo „jen“18,4 milionu. Ke změně tedy došlo nedávno a nárůst počtu cizinců akceleruje.

Mezi roky 1970 a 2015 se počet přistěhovalců zvýšil o 353 procent a narůstal šestkrát rychleji než počet rodilých Američanů. V některých oblastech jde o čísla ještě mnohem vyšší. V Georgii komunita nových Američanů vzrostla o 3000 procent, což je pětadvacetkrát rychleji než u ostatní populace. V Arkansasu to bylo „jen“1800 procent, což představovalo čty- řiatřicetkrát rychlejší nárůst. Tyto změny mají největší dopad na nejchudší obyvatele.

V řadě případů například motivovaní latinoameričtí imigranti vytlačili z málo kvalifikovaných míst Afroameričany, ale i jejich postavení je vratké a ohrožovat je může třeba příchod lidí z jižní Asie. To vše v době, kdy se z americké ekonomiky dlouhodobě vytrácejí slušněji placené manuální pracovní pozice.

To však není jediný problém. Jak uvedl Steven Camarota ze zmíněného Centra pro studium přistěhovalectví: „Tyto počty vyvolávají zásadní otázky, které si málokdy pokládáme. Jak velké množství imigrantů jsme schopni integrovat? Jaká je absorpční schopnost našich škol, zdravotního systému, infrastruktury, pracovního trhu?“A dodává otázku, kterou takto otevřeně v Evropě nikdo neklade: „Je se 45 miliony legálních přistěhovalců a jejich dětí stále ještě rozumné každý rok přijmout další milion trvalých obyvatel?“Nejen Trumpovi příznivci se domnívají, že nikoli.

Američané milují dva druhy pravd o své zemi: že je nejúžasnější na světě a že je ve strašlivém úpadku. Amerika se nyní soustředí hlavně na svůj úpadek, který vidí v řadě oblastí. Jednou z nich je vzdělávání, ale i celkové intelektuální zdraví. Dlouhá řada článků masochisticky vypočítává, co všechno absolventi amerických škol neumějí, ať už ve srovnání s jinými zeměmi, nebo s předchozí generací. Toto láteření už patří k americké tradici, kniha Uzavírání americké mysli od Alana Blooma už je považována za klasické dílo.

Éra amerického nerozumu

Dnes vycházejí knihy jako Nejhloupější generace, která pojednává o mládeži zpitomělé sociálními médii a odporem ke čtení. Idiotská Amerika zas upozorňuje na pád konsenzu ohledně významu vzdělání a všímá si vzestupu přesvědčení, že nejméně bychom měli věřit lidem, kteří o věci něco vědí. Autorka Éry amerického nerozumu si tradičně stěžuje na triumf videokultury nad kulturou textů, ale také dodává, že v Americe se prosazuje směs „anti-racionalismu“a „anti-intelektualismu“.

Nejde tedy jen o úroveň vzdělání, která možná opravdu klesá, ale o celkové naladění určité části veřejnosti, které vzdělání a duševní námaze nepřeje. Spisovatel Isaac Asimov už kdysi mluvil o americkém „kultu ignorance“a historik Richard Hofstadter sepsal dějiny antiintelektuálního sklonu v americkém životě. Odpor k elitám a k vědění je prý vetkán do americké politické a sociální tkáně. Jestli tento trend opravdu roste, nemůže se neprojevit i v politice.

I zde se Trump staví do čela nějakého společenského pohybu. Jeho kampaň je založena na výsměchu vůči odbornosti, faktům a také staví na víře, že na vše existuje jednoduché řešení. Sám Trump takový je, anebo to alespoň umí dobře zahrát.

Zatímco u nás debatujeme, zda nás naši intelektuálové koncem 30. let nezradili, Trumpova Amerika zrazuje své intelektuály. Není ale Amerika i v tomto ohledu napřed před ostatními?

Autor je komentátorem Českého rozhlasu.