Hvězda s nevšedním osudem
Přípravný zápas Švédsko–Česko
(od našeho zpravodaje) Možná není tak dobrý fotbalista jako Messi nebo Ronaldo. Kvůli tomu, že žije v jejich době, asi nikdy nevyhraje Zlatý míč, po kterém určitě moc touží. Přesto je Zlatan Ibrahimovic, eso švédského národního týmu, hvězdou všech hvězd.
Až dnes večer vyběhne na hřiště k přátelskému utkání s Českem, budou mít hosté o motivaci postaráno. Udržet první nulu pod trenérem Vrbou právě proti němu? To by bylo něco!
Ale nejen Ibrahimovicovo fotbalové umění ohromuje. Jeho ego je nekonečné. Marně byste hledali jiného hráče, který si věří tolik jako on. Nebo spíš – který to dává tak okatě najevo. Stačí si na YouTube pustit sestřih legračních momentů, ve kterých hraje hlavní roli.
Jeho tým kope roh, Zlatan se frajersky opírá o tyč, nohu přes nohu. Jako by stál u sloupu někde v parku.
Spoluhráči i soupeři létají po hřišti, on stojí, pozoruje jejich hemžení a upravuje si culík.
Rozhodčí mu cosi vyčítá, opakovaně ukazuje, aby šel blíž k němu. Ibrahimovic se ani nehne. Sudí přišel za ním.
Po vyhraném zápase si hráči podávají ruce, plácají se po ramenou, zdraví se se soupeři. On vůbec nesleduje, co se kolem něj děje, a jde rovnou do šatny.
Tým prochází kolem hloučku novinářů, on v čele a volá: „Nezastavujte se, nikdo nebude mluvit!“„Proč?“přiletí otázka. „Protože jsem šéf.“
Na sídlišti kradl kola
Tím vším Ibrahimovic udivuje, někoho třeba pohoršuje, ale většinu fanoušků prostě baví. Přitom se nedá říct, že by si cíleně budoval image frajírka – on zkrátka takový opravdu je. Není těžké uvěřit, že se s obrovskou dávkou sebevědomí, ale i vzácného komediálního talentu už narodil.
Matka Jurka pochází z Chorvatska, táta Šefik z Bosny – do Švédska utekli kvůli válce. Po nich zdědil temperament a výbušnou povahu.
Byly mu jen dva roky, když se rozvedli; se sestrou Sanelou pendloval od jednoho rodiče k druhému a nikde nenašel harmonické zázemí. Ale nic ho nezastavilo.
Ani to, že tátu nacházel opilé- ho, uzavřeného ve vlastním světě, s plechovkami piva poházenými všude po bytě. Ani to, že o něj máma v návalu vzteku mockrát zlomila vařečku. Ani to, že doma chyběly peníze, a tak měl nejdřív místo fotbalové kariéry nakročeno k dráze zlodějíčka.
Sám se tím ani netají. V autobiografii, kterou napsal se známým švédským spisovatelem Davidem Lagercrantzem, přiznává, že běžně kradl kola a proháněl se na nich ulicemi Malmö. Dokonce jednou obral o dopravní prostředek i asistenta trenéra.
Tak ho vychovával život v uli- cích Rosengärdu, sídliště plného přistěhovalců, kde vyrůstal. Tvrdá škola, ve které neplatil skoro žádný řád.
Ale právě tam se rodila jeho fotbalová jedinečnost. Tam se učil kličky, parádičky, nečekaná řešení. Oklamat soupeře mazanou fintou, to se na betonovém plácku ve stínu paneláků cenilo víc než góly.
Ale i těch dával hodně. Takže následoval obvyklý scénář: kluka z malého místního týmu si všiml největší klub ve městě, Malmö FF. A čekal ho další boj. Neustálým kličkováním štval rodiče spoluhráčů, kteří proti němu sepiso- vali petice. Trenér ho za trest nechával vydusit na lavičce, na posun do áčka si musel počkat. Když se dočkal, po prvním tréninku ho brankář požádal, aby došel posbírat balony. „Budeš si pro ně muset dojít sám,“odsekl.
Pořád jako by si neuvědomoval, že se fotbalem může živit – nic nedokázal brát vážně. Při tréninkovém výběhu do táhlého kopce zůstal s pár kumpány vzadu. Autobusem se nechali vyvézt nahoru, schovali se za rohem, počkali, až tým přeběhne. A celí rozesmátí se zařadili zase na konec skupiny.
Respekt? To mu nic neříkalo.
Dnes od 20.30 hodin ve Stockholmu. Přímý přenos vysílá ČT sport.
Předpokládané sestavy: Švédsko: Isaksson - Salomonsson, Lindelöf, Granqvist, Olsson - Forsberg, Källström, Lewicki, Durmaz - Ibrahimovic, Berg. Česko: Vaclík - Gebre Selassie, Sivok (Brabec), Suchý, Pudil - Darida, Rada - Skalák, Kolář (Dočkal), Krejčí - Vydra.
S věkem se zklidňuje
I v Barceloně válel, ale do klubu, kde má všechno pevný řád a nikdo nevybočuje, se nehodil. Když zařval na trenéra Guardiolu, že „nemá koule“, bylo jasné, že je konec.
S přibývajícím věkem se ale přece jen zklidňuje a začal víc pracovat pro tým. V této sezoně nahrál už na šestnáct gólů, sám jich pětatřicet nastřílel. Ve čtyřiatřiceti letech! Už se tolik nehádá, přestal sbírat červené karty. Ale sebevědomí neztratil.
Proto si na hřišti dovoluje věci, na které by si ani Ronaldo s Messim netroufli. Nebo si je umíte představit, jak zkoušejí střílet na branku nůžkami ze třiceti metrů?
Právě tak Zlatan vstřelil jeden z nejúžasnějších gólů fotbalové historie, navíc při zvláštní příležitosti: v zápase Švédska s Anglií, kterým se otevíral nový stadion Friends Arena ve Stockholmu.
Právě tam dnes večer bude zatápět Česku. A zase udělá všechno pro to, aby se fanoušci nenudili.