Jako lídr byl bin Ládin jen průměrný
Noman Benotman
Teroristická síť al-Káida je mnohem nebezpečnější než Islámský stát, protože se učí ze svých chyb. IS se brzy rozloží, al-Káida tu zůstane s námi, říká Noman Benotman, bývalý džihádista a nynější šéf londýnského think tanku Quilliam Foundation.
LNVminulosti jste se osobně stýkal s největšími světovými teroristy, jako byl Usáma bin Ládin nebo Ajmán Zavahrí. Lidé je znají jen z různých videí či audionahrávek a teroristických činů. Jaké jste s nimiměl zkušenosti, můžete je popsat z lidské stránky?
Především bych chtěl zdůraznit, že teď budu mluvit o té staré generaci, to je velmi důležité. Ne o nynějších lídrech, což jsou vzhledem míře násilí, které provozují, jen divocí barbarští idioti. To co dělají, je zcela mimo lidskou představivost. Myslím, že násilí a extremismus, kterému nyní čelíme, dosahuje svého vrcholu. Když se ale budeme bavit o situaci před 25 lety, bude to jiný příběh. Byli to sice také lidé, kteří si vybrali násilí jako jediný způsob, jak změnit státní režim, měli ale určité vize a sny o tom, jak vytvořit nové režimy. Tedy myšlenky, které nemají tak daleko od revolucionářských hnutí. Jen k tomu přidali náboženský rozměr – džihád.
To mluvíte o Afghánistánu... Ano, tam jsem se s nimi potkal. V Afghánistánu v té době končil každý, komu „šlo o věc“( boj proti sovětské okupaci – pozn. red.). Tamní prostředí lidem pomáhalo vytvořit společný program, všem šlo o to samé.
Ptal jste se ale na bin Ládina jako člověka. Jsou dvě věci, kterých si člověk okamžitě všiml. První byl jeho klid. On byl vždy naprosto klidný, možná až moc. Nehledě na to, o čem se mluvilo, vždy měl pod kontrolou svůj hněv nebo jiné pocity. Na schůzkách někdy mohl strávit třeba hodinu, aniž by pronesl jediné slovo. Zadruhé byl velmi charismatický, jeho přítomnosti si prostě nešlo nevšimnout. Přestože byl Saúd a z velice bohaté rodiny, byl skromný, a to i ke svým dětem. Když tam běhaly, byly jako všech- ny ostatní afghánské děti, nic extra neměly.
Jako vůdce byl velmi rozhodný. Nemyslím si ale, že by byl takový, jak ho později popisovali v médiích. Ty analýzy o jeho strategickém myšlení, vojenském uvažování a taktikách, jako by to byl čtyřhvězdičkový generál. To si nemyslím, byl obyčejný, průměrný. Sice občas uměl přijít s nějakými trendy nebo hesly, co se ale týče každodenního vedení organizace, v tom byl opravdu jen průměrný.
On sám nakonec ani al-Káidu nezakládal, na to byl moc mladý. Pravda je, že jeho přítomnost dodávala této organizaci na síle a pomáhala rekrutovat nové bojovníky. Ale lidé, kteří stáli u jejího zrodu a organizovali její strukturu, byli hlavně Egypťané.
LN A co nynější vůdce al-Káidy Zavahrí?
Ten je mnohem nebezpečnější, než byl bin Ládin. Má velmi radikální a extremistické názory, více než bin Ládin. Je však výjimečný ve svých schopnostech vést válku. Je zkušenější a chytřejší než bin Ládin, ale i pragmatičtější.
LN Vy jste se už před lety násilí zřekl a žádal jste o to i vůdce al-Káidy. Jak na to vlastně reagovali? Cítil jste se na schůzkách v Afghánistánu bezpečně, když jste jim říkal takové věci?
Samozřejmě. Podívejte, nejsem jen tak někdo, mám svoji historii a pozadí. Byli jsme na stejné úrovni, a pokud jde o boj, oni i já věděli, že jsem v boji za svého Boha strávil v Afghánistánu mnohem delší čas než oni sami. Byl jsem tehdy jedním z vůdců LIFG ( Libyjská islámská bojová skupina – pozn. red.), byli jsme si rovni. Každý měl právo vyjádřit svůj názor. Několik let jsem jim opakoval, že náš boj je nekonečný proces a že džihádistické hnutí nedosáhlo ničeho. Zapomeňte na snahy svrhnout vlády, lidé nám nerozumějí a mnozí nás i nenávidí. To je přece naprostý neúspěch. Musíte to zastavit a vymyslet něco jiného – to bylo mé poselství.
LN Proč jste změnil názor a zřekl se násilí?
Opět se vrátím ke své minulosti. V roce 1984 jsem studoval politologii na Tripoliské univerzitě. Pocházím z velice známé aristokratické rodiny. Když byla Libye královstvím, mnoho mých příbuzných zastávalo vysoké pozice. Vyrůstal jsem ve velice otevřeném prostředí.
Proč to říkám? Nehledě na to, co dělám, byl politický boj vždy mojí prací a odpovědností. Boj v LIFG proti Kaddáfímu byl hlavně politickým bojem. Ano, byly
Narodil se v Libyi v roce 1967 a v polovině 80. let se po přečtení knih Sajjída Kutba stal stoupencem radikálního islamismu.
V roce 1989 odjel do Afghánistánu bojovat proti Sovětům. Po jejich stažení založil Libyjskou islámskou bojovou skupinu (LIFG), která měla za cíl svrhnout Muammara Kaddáfího a vytvořit islámský stát.
Z Libye uprchl do Súdánu, v té době byl ve styku mimo jiné s Usámou bin Ládinem.
Od roku 1995 žil v Londýně, kde se stal významnou postavou tamní islamistické scény.
Postupně se ale od terorismu a násilí distancoval a stal se kritikem al-Káidy.
Nyní je ředitelem think tanku Quilliam Foundation.
Protože al-Káida je organizace, která se učí ze svých předchozích zkušeností a značná část jejích vůdců pochází z té staré generace. Mají výjimečné schopnosti vedení organizace a vědí, co mají vzdát, protože to nefunguje. Mají sice pořád ten samý původní cíl al-Káidy, naučili se už ale jednat s lidmi. Jsou mnohem pragmatičtější a tolerantnější a neobracejí svůj hněv přímo proti lidem, jak to dělávali v minulosti. Jenže to dělají jen proto, aby v budoucnu převzali moc. Zkrátka mají pořád stejný cíl, nechtějí už ale vypadat jako nepřátelé obyčejných lidí. Scházejí se s nimi a mluví s nimi, aby získali podporu, ne ale silou.
Krystalický příklad toho vidíme v Sýrii na an-Nusře. Ta se chová úplně jinak než dřív al-Káida, nehledě na své cíle. Jsou si velmi dobře vědomi, že by jim uškodilo mít konflikty s lidmi. Ne jako Daiš ( akronym pro takzvaný Islámský stát – pozn. red.), kteří ovládnou nějakou oblast a během 24 hodin všechno změní. I to, jak lidé žijí, mluví, jedí, prostě všechno. Proto si myslím, že nemají budoucnost. Budeme-li na ně jako mezinárodní koalice stupňovat tlak, dříve nebo později se rozloží. Neznamená to samozřejmě, že úplně vymizí – lidé, kteří tam dnes působí, budou představovat bezpečnostní hrozbu. Jako entita ale IS zmizí, zatímco al-Káida s námi zůstane.
LN V poslední době provedla al-Káida dva teroristické útoky na africké půdě, v Mali a Pobřeží slonoviny. Znamená to vzkříšení kdysi mocné organizace?
Al-Káida nikdy nezahynula, držela se jen v pozadí, což byla chytrá taktika. Nechtěli být cílem Západu, který proti nim vedl kampaň. Podařilo se jim být takřka neviditelnými. Když se ale podíváte na situaci v Jemenu, je to tam ještě horší než v Africe. Al-Káida na arabském poloostrově, AQAP, je nejnebezpečnější teroristickou hrozbou pro Západ. Její doktrínou je totiž útočit na Západě, nejenom v Jemenu. Nyní jsou velmi silní a těší se svobodě nejméně ve třech jižních provinciích Jemenu, jež kontrolují. Nehlásí to do médií, ale je to tak. Značné zastoupení mají i v předměstích Adenu.
Převratný vývoj ale probíhá i v Sýrii, kde si zase al-Káida vytváří vlastní území se základnou ve městě Idlíb.
LN Islamisté už nejsou jen chudí neintegrovaní lidé z předměstí, ale radikalizují se i mladíci ze středních vrstev a mezi teroristy je i dost konvertitů. Kde děláme jako společnost chybu?
Problém je v tom, že západní politici zaměňují islám s islamismem. Představují si, že když pracují s islamisty, mají co dělat s muslimskými komunitami. To jsou ale jen mírumilovné komunity, které s tím nemají nic společného, zatímco islamisté se snaží měnit režimy, jde jim o politický boj.
Pokud tohle politici pochopí, pochopí i to, proč selhává proces integrace. To je jádro problému – lidé ztrácejí identitu a smysl života a jsou pak náchylní k rekrutování. Pokud znáte konkrétní islamistickou skupinu, kritizujte ji, suďte ji nebo ji i zakažte. Neútočte ale na celé muslimské komunity.
Problémem je i to, že Evropané tomu rekrutování radikálů pomáhají. Myslím tím krajní pravici – její stoupenci a islamisté si vzájemně pomáhají a potřebují se.