Břemeno těch druhých sester a bratří
Rozhovory se slavnými lidmi jsou záchranou špatných časopisů a útočištěm nenápaditých novinářů, kteří však rádi tvrdí, jaká je to složitá disciplína a jak se to musí umět. Mezi námi: není a nemusí. Největší riziko rozhovoru je, že špatně zapnete diktafon a ono se to nenahraje. I hloupý rozhovor třeba s Karlem Gottem se bude číst, možná tím spíš, když bude špatný.
Je proto pěkné, když se čas od času objeví nějaká inovace, nějaký pokus rutinní žánr něčím osvěžit a zkusit to jinak. Třeba neudělat rozhovor přímo s celebritou, ale bavit se o ní s někým, kdo s ní má hodně do činění a ví na ni věci, které by třeba ona slavná osoba ne- řekla. A kdo se nabízí nejvíce, eliminujeme-li partnery či rodiče, kteří jsou již často nedostupní? Ano, sourozenci!
Novinářka Alice Horáčková podnikala soustavně takové rozhovory s bratry a sestrami známých figur – a je z toho kniha 7x ve vedlejší úloze. Navštívila a většinou na několikrát vedla hovor se Zdenou Mašínovou, Ivanem M. Havlem, Hanou Hnátovou, rozenou Lustigovou, Helenou Landovskou, Juliem „Gullou“Bangou, Janou Navrátilovou a sourozenci Jana Zajíce Jaroslavem a Martou Janasovou...
Jde tedy o výběr nijak bulvární, spíš o sestavu, která dává dohromady skupinu lidí, kteří byli konfrontováni s poměrně drsnými životními osudy svých sourozenců, kteří jim sice obohatili, ale také poněkud zkomplikovali život. Slovo celebrity je pak pro některé zcela nevhodné. Zatímco však ti slavní nesli to své na svých bedrech veřejně, jejich sourozenci to odnesli svým způsobem též, přitom jen sami. A v některých ohledech to neměli o nic lehčí než slavní bratři – a jedna sestra. Vždyť Zdena Mašínová a sourozenci Zajícovi byli z rodin, které patřily k nejpostiženějším (nejproskribovanějším) v zemi, byť šlo o odlišné případy a Jan Zajíc je zcelamimo kategorie.
Život ve stínu Václava Havla nebyl pro Ivana M. Havla evidentně něčím, co by si sám zvolil; jistá rezervovanost byla dlouho patrná a v tomto rozhovoru se o poněkud vytracených vztazích k Václavovi (cherchez la femme) vyjádřil asi nejotevřeněji. Vztah Heleny Landovské k jejímu bratrovi byl celoživotním zápasem s jeho běsy, které se v jemnější podobě objevovaly i u ní. Život paní Hnátové-Lusti- gové se naproti tomu odvíjel v klidné symbióze s bratrovým, snad i kvůli té nesamozřejmosti jejich začátku.
Zajímavý je případ mladší (nevlastní) sestry Martiny Navrátilové Jany: po tenistčině emigraci v polovině 70. let už nic nemohlo zůstat v Řevnících tak jako dřív – a přitom se muselo dělat, že se nic nestalo. Krátký pokus usadit se v Americe se nepovedl, slavná Martina měla se svým osobním životem nejspíš víc problémů, než by člověk tušil... Vztah sester byl tím vším ovlivněn. Rozhovor s „Gullou“Bangou se poněkud vymyká, neboť nelze předpokládat, že jeho bratr Radek (Gypsy) je natolik známý, ale v jeho případě jde řekněme o sociologickou sondu o podobě integrovaných romských rodin.
Horáčková je při vedení rozhovorů nejspíš ideální partnerka pro rozvázání sklonů svěřovacích. Neptá si nijak komplikovaně, spíš udržuje hovor a lehce ho usměrňuje. Tam, kde by jeden situaci komplikoval a snažil se o nějaký zádrhel, ona lehce poskočí a přenese se dál. Plkavosti u některých příliš meze naklade, ale to je asi její způsob, jak z těch lidí dostat něco, co by možná ani říci nechtěli. Je to hovor jakoby psychoterapeutický se začínající lektorkou. Ale to bude její metoda. Možná bychom mohli přehodnotit to, co byl napsáno na začátku, a uznat, že rozhovory se vlastně musí umět. I se sourozenci.
Alice Horáčková: 7x ve vedlejší úloze.