Evropa po útocích v Bruselu

Řešením by byla větší integrace a společná bezpečnost, ale nejspíš na ni nebude dost sil

Jak bychom měli v Evropské unii správně zareagovat na bruselské teroristické útoky? Je to docela jednoduché a podobné s jinými krizemi. Je třeba více Evropy a více integrace.

Akutní fázi krize eurozóny jsme přežili kvůli tomu, že si ECB dokázala pod vedením Maria Draghiho odvážněji vyložit svoje pravomoci. Dlouhodobě to samozřejmě nestačí, měnová unie, se kterou počítáme na dlouho, musí mít i nějakou společnou fiskální kapacitu, společnou daň, opravdovou bankovní unii apod. Pak bude teprve eurozóna vybavena i do té nepohody, nejen do krásného počasí či slunného bezvětří.

Podobně je to se schengenským systémem. Pokud má Evropa zůstat u toho, že se lidé budou svobodně pohybovat přes hranice bez pasu, pak je potřeba, aby byla řádně chráněna vnější hranice celého prostoru. Frontex se svými dvěma loděmi a pár stovkami zaměstnanců ve „špatném počasí“nestačí, přestože bylo rozhodnuto o jeho posílení. To ale bude muset být mnohem masivnější (více techniky, tisíce pohraničníků), jinak musí v boji s pašeráky pomáhat NATO (což není normální) a různé improvizované a dlouhodobě neudržitelné smlouvy, jako třeba ta s Tureckem.

Evropská tajná služba?

Schengen ale také potřebuje fungující systém vnitřní bezpečnosti, společnou policejní sílu, lepší koordinaci policie, hladce fungující výměnu informací mezi národními policejními složkami a tajnými službami. Europol je podobně bezzubý jako Frontex. Má sedm set zaměstnanců, nemá žádnou společnou vymáhací sílu. Tajné služby v Evropě jsou fragmentované, nedostatečně spolupracují, výměna informací je slabá. Policejní složky evropských zemí se nedokážou často ani shodnout, jak správně spelovat jména hledaných teroristů a podezřelých osob arabského původu.

Když špatně funguje sdílení citlivých informací, které si všechny národní tajné služby žárlivě střeží, pak by bylo asi logické vybudovat na zelené louce další novou a výkonnou evropskou tajnou službu. Jenže experti tvrdí, že vybudovat efektivní tajnou službu, která něco opravdu dovede, může trvat desítky let. A tolik času opravdu nemáme.

Bezpečnost je citlivá věc, lidé mají strach, a když mají strach, budou se přichylovat k autoritě, která je jim blízká, která už nějak funguje a existuje. Tou autoritou bude národní policie, národní vláda, státní hranice. Voliči budou dávat bohužel přednost známému před neznámým. Evropa se jim bude zdát příliš vzdálená, příliš hodná, příliš důvěřivá, příliš politicky korektní, příliš liberální, ale hlavně mocensky, vojensky a politicky zcela slabá. Zároveň bude Evropská unie používána jako fackovací panák, bude se na ni zhoršená bezpečnostní situace svádět.

Ostatně to slýcháme v případě migrační krize úplně stejně: EU je neschopná, může za uprchlickou vlnu apod. Jenže EU může dělat jenom to, co jí národní státy (Evropská rada) umožní. Azylová a migrační politika je dosud v rukou jednotlivých národních států. Něco podobného budeme poslouchat i s teroristy: za útoky může přece Evropská unie, protože je moc měkká atd.

Politická situace v Evropě není v tomto ohledu vůbec dobrá. Útoky z Bruselu foukají vítr do plachet zastáncům brexitu. Existence Schengenu i laxní policejní práce v Belgii bývá i seriózními zastánci brexitu uváděna jako důvod, proč EU opustit. Národovecké, protievropské strany jsou na vzestupu také v Německu, ve Švédsku, v Dánsku, Nizozemsku i ve Francii. Ve světle jejich konkurence nebudou mítmainstreamové strany odvahu prosazovat nějaká „nevyzkoušená“celoevropská řešení. Ve střední Evropě přicházejí do módy také neliberální, národovecké a protievropské přístupy. Ani v Americe není v tomto ohledu příhodná politická situace: i tady se mluví o zdech. I tady vítězí filozofie, která říká „bližší zeď než kabát“.

Obyčejný volič žádá bezpečí

Po pařížských útocích psali někteří bezpečnostní odborníci, že teroristé po sobě zanechali tolik stop a informací (mobily, počítače), že další podobný útok je na spoustu let znemožněn a že útok bude moci spáchat pouze osamocený vlk, který vůbec nepoužívá počítače a telefony. V samotné Francii by to možná platilo, ale belgické policejní složky opravdu zaostaly. I když odsud z Česka zní kritika belgických služeb – přiznejme si – poněkud směšně (Češi jsou zase nejchytřejší, i když si v rámci své skvělé profesionality nechali na Hrad pověsit obří trencle).

Lze se též dočíst, že si na teroristické útoky musíme tak nějak zvyknout, že se s tím musíme naučit žít, že úplně tomu zabránit nejde. Že lidé se budou vždy někde srocovat, když ne v metru, tak před muzeem, na koncertě apod.

To je sice hezké a pro intelektuály asi pochopitelné, ale můj pesimismus pramení z toho, že obyčejným lidem, kteří rozhodují volby, tohle nevysvětlíte. Ti prostě chtějí zajistit bezpečnost pro sebe, své děti a své rodiny, a že to oslabí společnou Evropu (a logicky posílí Putinovy ambice na zpětné získání vlivu v Evropě), je pro ně podružné.

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost.