Kečup a hranolky

Co se studenty, kteří chtějí reformovat své fakulty?

Na velká gesta si Českomoc nepotrpí, ale občas se nějaké povede. Jeden z největších Němců Martin Luther přibil před 499 lety na vrata kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí, čímž de facto začala evropská křesťanská reformace. Naši studenti pedagogických fakult tuší, že nezmění svět, ale přesto se pokouší o reformu alespoň svého oboru: přitloukli na vrata svých tří fakult jednadvacet tezí, jimiž chtějí změnit pedagogický svět. Držme jim palce.

V jedné věci mají totiž absolutní pravdu: na pedagogických fakultách se rozhoduje o naší budoucnosti – tedy o tom, kdo a jak bude vzdělávat naše děti. A „pajďáky“jsou na tom zle. Nikoho asi nepřekvapí, že zájemci o studium matematiky mají obecně nejlepší studijní předpoklady (onu krystalickou inteligenci, prostě jim to nejvíc pálí). A podle dat mají bohužel nejhorší skóre právě zájemci o studium pedagogiky.

Nelze se příliš divit. Kantor dnes jistě neumře hlady, ale neuživí rodinu tak jako jeho spolužáci ze střední. Na školách proto najdeme v podstatě dva druhy učitelů: jednak nadšence, kteří mají pedagogiku jako poslání a koníčka (a peníze do rodinného rozpočtu nosí jejich partner), a ty druhé… Ty, kteří, kdyby nebyli ve školství, ptali by se u pultu zákazníků: „Chcete to s kečupem, nebo s tatarkou?“Kdyby nějaký politik chtěl postrčit Česko kupředu, začal by právě na učitelských fakultách. Zlákat na ně větší srdcaře, udržet na nich lepší mozky a všem pak nabídnout lepší studium – přesně jak chtějí studenti, přibíjející své teze na vrata fakulty. Jenže místo toho zvyšujeme porodné a nabíráme další a další policajty... Petr Kamberský