Pocházejí ze slovenštiny
Ve srovnání s přejímkami z některých jiných jazyků není slov slovenského původu v češtině až tak mnoho. Je jich méně než bohemismů ve slovenštině, přece však více, než je běžně známo.
Slovenská slova pronikala do češtiny zejména v období národního obrození a během soužití ve společném státě. I dnes se však objevují nové slovakismy. U nich (ale i u některých starších) si často jejich slovenský původ uvědomujeme, zatímco u slov jako batoh, bobule, hostinec, chlopeň, kolísat, oslovit, platba, polotovar, stužka, třímat, údajný, zaostalý, zástava ( prapor), znak ( znamení), žárlivý nebo živořit se o tom, že přišly ze slovenštiny, dovídáme z jazykovědných prací. U některých slov není snadné určit, zda vliv na jejich rozšíření měla opravdu slovenština, zejména pokud existují také v jiných slovanských jazycích. Pro odha- lení původu slov musíme pozorně prozkoumat jejich historickou pouť.
Slovakismy u Jungmanna
Se slovenskými jazykovými prostředky, které v češtině vystupují jako přejímky nebo jen příležitostná pojmenování, se Češi setkávají (a setkávali) při kontaktu se slovenskými mluvčími a slovenskými texty. Avšak někdy je obsahují také české texty psané Slováky – ty byly inspirativním zdrojem zejména v době obrození. Jejich vlivem se do textů Josefa Jungmanna a dalších českých obrozenců dostala slova jako jarmo, osloviti, pleso, úžera, zástava, značit ( znamenat) nebo znoj ( pot). K zvláštnostem vzájemných vztahů té doby patří skutečnost, že v Jungmannově Slovníku česko-německém, na němž se podílela také řada slovenských vzdělanců, jsou zachyceny tisíce slovenských slov. Z nich se ale v češtině užívala nebo užívají jen někte- rá. Už tam však najdeme slova jako rozlúčka, střetnout se ( potkat se) nebo i zimomravky ( zimomriavky), která jako slovakismy v češtině vystupují až později.
Důvody pronikání slovakismů do češtiny byly a jsou různé. Někdy se Čechům některá vyjádření prostě líbí („ ocitám se, jak říkají bratři Slováci, v pomykove“), mohou jako příznaková slova (novější nebo už zastarávající) obohacovat synonymické řady ( jeseň, jařmo, lyžovačka, najmě, nepřestajně, psychiatrička, svojský, vatra, výdobytek, žatva), jindy přejímání podporuje existence odvozenin ( dovolenka – dovolenkář, dovolenkový, rozlučka – rozlučkový). Osobitou skupinu slovakismů představují ty, které se uplatnily v terminologii některých oborů ( dřík, gombík, húlava, pleso).
Horko těžko
Slova přebíraná ze slovenštiny nabývají zpravidla podobu odpovídající zákoni- tostem češtiny ( železničiar – železničář, bitkár – bitkař), u některých výrazů tomu tak však není. Ustálila se např. podoba v ústrety (ne v ústřety) a slovenská podoba lišaj (noční motýl) slouží na odlišení od slova lišej (ekzém). Specificky zdomácněl slovenský výraz horko-ťažko do podoby horko těžko, i když by zde slovenskému horko odpovídalo české hořko.
U některých slov se setkáváme s kolísáním, např. slovenské neúrekom, častý slovakismus v českých textech, najdeme v podobě neúrekom i něúrekom. Vedle pojmenování parenica (jak je zachyceno ve slovnících) se nově objevuje pařenice a např. čeští studenti nazývají své večírky, které na kolejích pořádají se slovenskými spolužáky, slangovým slovakismem chodbovica i zdomácnělým chodbovice. Ať už tam řeší vztah češtiny a slovenštiny, nebo zcela jiné věci, často se rozcházejí až nad ránem.