Hrdinové z pomýlení

Nevím, zda média již stihla zmedializovat hrdinku toho nejveselejšího velikonočního příběhu, jaký se v Česku roku 2016 udál. Padla o ní zmínka v rozhovoru s jedním z aktivistů, kteří se v době příjezdu čínského prezidenta pokusili zaměnit čínskou vlajkoslávu za tibetskou. „Odvezli nás do Bartolomějské“, říká aktivista Rovenský, „spolu s námi sebrali paní, která náhodně vyšla z paneláku. Paní vyšla v teplákách a pantoflích před dům, policajti ji sebrali a hodili k nám do antonu. K našemu vlastnímu překvapení. My jsme říkali, že k nám nepatří, ať ji pustí. Ale oni, že vstoupila do zakázaného prostoru. Manžel jí musel na Bartolomějskou přivézt boty a oblečení.“Ano, to je ona, víc informací zatím nemáme, i klasické iniciály a věk v závorce chybí.

Pondělí Neff

Mladším čtenářům to bude zřejmě připadat spíše „bizardní“, pro starší je to však zpráva hřejivá jako návrat domů. Ano, konečně je to zase tady. Naše mládí bylo plné podobných příběhů. Kdo z nás tehdy neznal někoho, komu policajti obrátili vodní dělo do obličeje, protože si dal s někým sraz na Václaváku, komu nasadili želízka, protože vstoupil do zakázaného prostoru, jenž byl ještě den předtím chodníkem v městské zástavbě?

Totalitní Československo bylo takovými hrdiny z pomýlení přímo poseté. Můj nejoblíbenější byl kamarádův strýc, který při běžné pochůzce po Praze zahlédl policajty někoho honit, zrychlil tedy, aby se do něčeho nezapletl, čím se však omylem zapojil do protistátního Běhu třídou Politických vězňů a jeho disidentství pak řešil u nich ve fabrice závodní vý-

Úterý Putna

Středa Baldýnský bor KSČ. Příběh nejmenované obyvatelky Prahy 6 má všechny parametry totalitní dějinné ironie od faktu, že ausgerechnet „Evropská“se musela v době čínské invaze změnit v zakázaný prostor, až po to, že jí věci do Bartolomějské musel přivézt manžel, protože fízlové, když už ji omylem odvlekli z domu, ji samozřejmě museli domů poslat tramvají.

Člověk by řekl, že podobně symbolický příběh by mohl rozvířit celospolečenskou diskusi, ale to jediné, o čem má ještě smysl mluvit, je, zda doba pomýlených hrdinů po přestávce prostě pokračuje, anebo zda se s touto nejmenovanou hrdinkou cosi starého vrací. Já osobně se domnívám, že se nic nevrací, protože nikdy nic neodešlo. Jen jsme se domnívali, že je to pryč, jen jsme se nechali pomýlit pár desítkami let, kdy to vypa-

Čtvrtek Rejžek dalo, že státní reprezentace by pro občana nemusela být sprostá slova, že věci jdou možná pomalu, možná oklikami, ale k lepšímu.

Došli jsme ale k paní, kterou strčili do antonu proto, že šla kolem policejního zásahu proti lidem, kteří chtěli dát najevo svůj názor. Těžko říct, co to pro ni znamenalo, jestli jen nepříjemné odpoledne, anebo zostuzení, ze kterého se bude těžko vzpamatovávat. Pro nás ostatní je to symbol toho, že se mocní zas bojí každého, kdo vyjádří svůj názor. A že se bojí tak, že seberou každého, i když půjde jenom okolo. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Pátek Šustrová

Sobota Klíma