Indie chce zůstat lékárnou třetího světa
Na pozadí jednání EU a Indie, která mají přinést dohodu o volném obchodu, jsou třecí plochou generické léky, ekvivalenty preparátů farmaceutických kolosů za zlomek ceny.
BRUSEL/PRAHA Na první pohled to vypadá jako další z řady smluv, jimiž si chce EU usnadnit cestu k novým trhům. Tentokrát k tomu indickému. Jenže dohoda o volném obchodu, jež je opět v kurzu po včerejší návštěvě indického premiéra Nárendry Módího v Bruselu, bude mít přímý dopad na životy milionů lidí i za hranicemi Indie či EU, zvlášť těch z rozvojových zemí.
Očekávalo se, že včerejší summit přinese obnovení rozhovorů o dohodě, jež by měla odstranit překážky v obchodu a investi- cích, po čtyřletém patu. Poslední jednání v roce 2012 skončila fiaskem, když se Brusel a Dillí nedokázaly shodnout mimo jiné na ošetření otázky duševního vlastnictví.
Nejde však o pirátské nahrávky či technické know-how evropských vývojářů, které se staly třecí plochou. Tou je v tomto případě otázka omezení takzvaných generických léků, levných ekvivalentů originálních léčivých přípravků, které notně dráždí západní farmaceutické kolosy.
Změnit tvar či barvu nestačí
Indie totiž k jejich nelibosti před lety přijala s argumentem veřejného zájmu nezvykle přísný patentový zákon. Na rozdíl od drtivé většiny zemí světa umožňuje udělení patentu, jen pokud firma přijde se skutečně novátorským přípravkem. Vylučuje tedy také umělé prodlužování jeho ochrany na trhu natolik marginálními změnami, jako je třeba obměna tvaru tablety nebo její barvy. Tedy úče- lových praktik, jimž se ani západní vlády příliš dobře neumí bránit.
Pod patentovou ochranou se jinak farmaceutické firmy mohou dlouhé roky těšit monopolu na trhu a za své preparáty si diktovat libovolné částky. A také to dělají – s argumentem nákladů vynalože- ných na výzkum. Kritici však k tomuto vcelku legitimnímu ospravedlnění dodávají, že patentové ochrany farmaceutičtí giganti zneužívají, když si diktují horentní sumy, a hovoří o čisté hamižnosti. Když v roce 2013 uvedla americká farmaceutická společnost na trh k léčbě žloutenky typu C novou látku jménem sofosbuvir, její jediný gram stál 67krát víc než gram zlata. Jedna tableta totiž vyšla na neuvěřitelných tisíc dolarů, v přepočtu k dnešnímu kurzu lehce pod 24 tisíc korun. A to jen za denní dávku, léčebná kúra přitom trvá dvanáct týdnů.
Podobně vysokou cenu si sofosbuvir drží po celém světě dodnes. V Česku není lék hrazen ze zdravotního pojištění a jeho průměrná prodejní cena činí bezmála 439 tisíc korun za 28 tablet. Dvanáctitýdenní léčba tedy vyjde přes 1,3 milionu korun jen za tento lék, nepočítaje přitom nutnou kombinaci s dalším preparátem.
Totéž ovšem neplatí pro Indii. Cena za přípravek s týmž složením a účinkem, jaké mají léky patentované na Západě, činí na tamním trhu zpravidla pouhý zlomek. Díky generikům. Tak jako když v roce 2001 indická firma vyrábějící generika přišla s třísložkovým koktejlem léků pro nakažené HIV/AIDS za cenu jen něco kolem 360 dolarů na rok. Léčba patentovaným lékem přitom ročně stála 10 tisíc dolarů na hlavu.
Vědomy si nevídaných možností s generiky, chopily se šance v Indii četné malé domácí farmaceutické firmy. Indii pak během pár let katapultovaly v tomto ohledu do role velmoci. Generika dnes vyváží do celého světa a skýtá tak možnost cenově dostupné léčby pro miliony lidí. Pochází z ní skoro 80 procent léků, které používají při léčbě tuberkulózy, malárie a HIV/AIDS po celém světě Lékaři bez hranic. Jen v případě poslední ze jmenovaných nemocí činí pak toto číslo více než 97 procent. Také zhruba polovina všech základních léků, které distribuuje potřebným UNICEF, pochází z Indie.
Jenže Indie nyní čelí masivnímu tlaku, aby výrobu generik uťala. Není tajemstvím, že mimořádně vlivná farmaceutická lobby usiluje, aby dohoda o volném obchodu podmiňovala zpřísnění jejího patentového zákona.