Dejte císaři, co je císařovo
Útoky na média, zejména ta veřejnoprávní, jsou pokusem rozbít „společný svět“
Poslanecká schůze, na níž Andrej Babiš vysvětloval své vlastnictví a nevlastnictví Farmy Čapí hnízdo, by si zasloužila několik analýz. Podívejme se na jeden aspekt: útoky na novináře. Empatická duše může Babišovi rozumět: pokud kdosi vlastní zároveň reklamní agenturu, komunikační agenturu a ještě zpravodajskou televizi, která o AB referuje jen a jen negativně, naštve to i klidnější povahu, než je AB. Ten ale neútočil jen na TV Barrandov pana Soukupa, napadal i novináře ostatních médií, která o něm referují stejně jako o komkoli jiném. Ta slova jsou nebezpečná. Nikoli snad proto, že bychom ze solidaritymuseli bezmyšlenkovitě hájit kolegy, ale protože takové věty útočí na podstatu celého našeho „sdíleného světa“. Světa, v němž je každý nějak vychýlen, ale dohromady si můžeme z různých zdrojů složit plastický obraz.
Tato rizika opakovaně popsal Nikola Hořejš (v Orientaci LN a na svém blogu týdeníku Respekt), když citoval z knihy Alexandra Stilleho The Sack of Rome: „Největší obětí Berlusconiho útoku na média byl nakonec koncept nezávislé novinařiny. Všechna média a deníky se postupně dostaly do jedné ze dvou škatulek: pro, nebo proti premiérovi-oligarchovi. Veřejnost přestala věřit, že existuje novinařina, která se snaží o objektivitu. Každý naslouchal pouze svému táboru.“
V této situaci naštěstí stále nejsme (zejména protože nikdo nevlastní ani neovládá opravdu velkou televizi), ale nevybíravé útoky na nesouhlasící média k takovému stavu napomáhají, ať už kritikům nadává Zeman, Kalousek, či Babiš. Pečlivý pozorovatel podle různých náznaků samozřejmě pozná, komu jaké médium patří nebo fandí. Ale zatím nejsme tak daleko, že by Bakalova média oslavovala Bakalu, Křetínského média Křetínského a Babišova Babiše. Nerazí jejich verzi světa, referují i o problémech svých majitelů (většinou přebíráním zpráv ČTK) a jsou velmi zdrženlivá v chvalozpěvech.
Podívejme se na dva příklady. V Hospodářských novinách celkem logicky nenajdete zuřivou kritiku majitele Zdeňka Bakaly za jeho byznys story jménem OKD; zprávy přebírají z ČTK a majitele nijak nehájí. HN si nedovolí to, co si mohou troufnout třeba Lidové noviny: hájit Zdeňka Bakalu. Nenajdete v nich větu „málokdo si přiznává, že kdyby Bakala býval prodal nájemníkům ony byty za směšnou sumu 40 000 korun, i oni by naprosto bezpracně a takřka zdarma přišli k pěknému majetku“(LN 15. 8. 2015) ani provokativní tezi „kdyby cena uhlí nespadla za poslední roky tak drasticky, je Zdeněk Bakala dál spokojený uhlobaron a největší zaměstnavatel v regionu“(27. 2. 2016).
Platí to naštěstí i obráceně, ve vztahu LN či MF DNES vůči Andreji Babišovi. Čapí hnízdo pokrýváme převážně zprávami z ČTK, obecně se média Mafry bojí chválit ministra financí, i když by si to třeba někdy zasloužil. Takové HN se nemusejí obávat nařčení z protežování Babiše, a tak chválí jeho boj proti karuselům, dokonce i v případě pouhého plánování daňového podvodu: „Karusely se staly na české politické scéně kvůli Andreji Babišovi nejnadužívanějším slovem posledních let. Ale tato změna je opravdu důležitá.“
Umí se i zastat elektronické evidence tržeb: „Zůstává však princip, na němž celý zákon stojí: normální je platit daně, a když to neumíme, je třeba to zákonnou kontrolou připomenout.“(16. 6. 2015) či: „Snad vůbec poprvé od vzniku vlády lze otevřeně souhlasit s ministrem financí Andrejem Babišem“(30. 11. 2015).
Velmi kritizují obstrukce proti EET: „Kalousek a Fiala by si mohli uvědomit, že jejich umanutost může český systém v důsledcích připravit o nástroj, který se může hodit v momentu, kdy skutečně o ohrožení práv a svobod půjde.“Podobných komentářů proti obstrukcím vyšlo v HN asi šest. Chválí i samotného lídra ANO: „Ale berme přece jen v potaz, čemu se brání: jednou sektorovým daním, nyní zase zarazil zvýšení daně firmám o dvě procenta.“(4. 5. 2015), stejně jako jej chválily za zveřejnění všech smluv na ministerstvu financí.
Ne, v žádném případě nechceme naznačovat, že by HN byly k AB vlídné či vstřícné, kritiky je významně více než zdrženlivých pochval. Ale chceme dokázat jedno: žádné velké a jakž takž korektní médium neprosazuje linii, v níž by hájilo či kritizovalo politika či majitele a priori, bez ohledu na konkrétní skutek, plán či výrok. Tu linii, kterou by tak rádi rozjeli někteří politici tím, že by všechny kritické hlasy označili a priori za nevěrohodné. Výjimku tvoří krom Soukupova impéria (TV Barrandov etc.) jen malé propagandistické weby, které však svou jednostrannost nijak neskrývají.
Abychom si rozuměli: zda píší LN o svém majiteli korektně či dostatečně kriticky, samozřejmě neposoudí tento text, to zůstává na ctěném čtenářstvu. Jen se snažíme ukázat, že navzdory snaze některých politiků se zatím nepodařilo rozparcelovat mediální prostor na separátní světy, které hlásají jen jednu jedinou pravdu svého vůdce, majitele či sponzora. Útoky Zemana, Babiše i Kalouska na kritizující média jsou pak přesně těmi šrapnely, které razí cestu na počátku zmíněné „berlusconizaci“. Navzdory tomuto varování lze skončit s jistou nadějí: roztříštit veřejný prostor na separátní, navzájem nekomunikující kanály se nepodařilo ani v Polsku, ani na Slovensku. Není důvodu, abychom dopadli hůře.