Předvoj Tošovský
Šéf ČEPS byl odvolán – pozice Jana Mládka slábne
Včerejškem skončila desetiletá éra Vladimíra Tošovského v představenstvu státního správce přenosové soustavy (ČEPS). To samo o sobě není maličkost, firma má pro republiku strategický význam – bez stabilních „drátů“vysokého napětí a transformátorů by skončily bez elektřiny firmy, úřady i domácnosti. Navíc společnost v nejbližších letech čekají důležitá rozhodnutí a nákladné investice, které musejí řešit situaci, kdy už není jen jeden hlavní zdroj, kde se elektřina vyrábí a odkud se rozvádí. Síť musí fungovat i obráceně a zvládnout množství nových fotovoltaických zdrojů. Vedle toho je ale zajímavé i to, co Tošovského odvolání vypovídá o politickém pozadí.
Ministr průmyslu Jan Mládek, který zastupuje jediného akcionáře ČEPS, Tošovského nejprve bránil proti přání svého stranického i vládního šéfa Bohuslava Sobotky. Nakonec ale tlak neustál a na mimořádné dozorčí radě se přeskládaly síly ve vedení společnosti v Sobotkův prospěch. Pokračuje tak postupné oslabování a odstavování samotného Mládka, jehož vztahy s premiérem jsou napjaté už od loňského léta. Tehdy si vyslechl ultimátum, že buď zabere, nebo skončí. Od té doby se Mládek snaží, ale stále jsou témata, pro Sobotku stěžejní, v nichž se ministrovi se zázemím v tradičním průmyslu moc nedaří. Nejviditelnějším příkladem Mládkova neúspěchu je budování vysokorychlostního internetu, na který má teď Česká republika k dispozici čtrnáct miliard z evropských dotací. Peníze se nečerpají, program není připraven a nejsou hotové ani dokumenty, bez jejichž schválení Brusel eura ze své pokladny neuvolní. Premiér proto není spokojen.
Stejně jako se v kuloárech už delší čas mluvilo o Tošovského konci v ČEPS, spekuluje se také oMládkově odchodu z ministerské funkce. Ať dělá, co dělá, hlasy uvnitř jeho domovské sociální demokracie, které předpovídají jeho politický důchod, neutichají. Rozhodující bitva o ministerský post se svede letos na podzim, v rámci senátních voleb. Jan Mládek se rozhodl ucházet o hlasy voličů v táborském obvodě. Už to zkusil před šesti lety – dostal se tehdy sice do druhého kola, ale v něm neuspěl. Sám ministr průmyslu a obchodu připustil, že zváží rezignaci, pokud mandát nezíská. Když už nic, připravil si tímto prohlášením půdu pro to, aby svůj podzimní odchod z ministerstva mohl podat jako projev vlastní vůle a iniciativy. Kateřina Surmanová