Chvála matek

Vychovávající rodiče nejsou neproduktivní balast

Porodit a šup k pásu, do výroby, to byla představa komunistických plánovačů o ideálním chování matek. Dnes mají ženy po porodu i jiné možnosti, ale politická elita, hlavně ta levicová, by jim ráda nařídila totéž. Mikrojesle či dětské skupiny mají podle paní Marksové přivést matky opět „do výroby“. Jenže matky nechtějí, podle průzkumu resortního výzkumného ústavu má 92 procent matek za to, že dítě do dvou let má být doma, mezi druhým a třetím rokem je to nejlepší podle 72 procent maminek. Je to prý pořád příliš vysoké číslo a ženy by se měly zapojit. Zajímavý na téhle politické masáži je i fakt, jak se manipuluje výzkumy a studiemi. Názory vývojových psychologů či pediatrů zdůrazňujících nezastupitelnou roli rodinné péče pro zdárný vývoj dětí jako by neexistovaly, raději se překrývají barnumskou propagací výzkumů ze zemí fascinovaných kolektivismem (jež ovšem ty předchozí nijak nevyvracejí). Inu ideologie k politice zkrátka patří.

Roztomilá je též upřímnost paní ministryně Marksové, netroufne si zkrátit mateřskou dovolenou, politicky by to neprošlo. K tomu lze škodolibě poznamenat, že kdo vychovává voliče k mentalitě narkomana, ten mu nemůže sebrat drogu.

Nelze vůbec podceňovat nedostatek předškolních zařízení a problémy se zaměstnáváním matek. Péče o ně má být prioritou, a kdo chce rychle pracovat, má tumožnostmít. Jako nepřijatelné se však jeví nutit matky, aby děti co nejrychleji předávaly do péče jiným. Neprospěje to ani žalostné natalitě, ani občanstvu. Pokud ovšem není naším ideálem neurotická bytost vychovaná k velkému pracovnímu výkonu a závislosti na nějakém „trendy“politickém programu. Martin Zvěřina