Jaceňuk končí. Boj s korupcí nezvládl
Éra ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka se včera nachýlila. Předseda ukrajinské vlády oznámil, že 12. dubna oficiálně požádá parlament, aby ho zbavil funkce.
KYJEV/PRAHA Svůj tým ve svém včerejším prohlášení označil odcházející premiér Arsenij Jaceňuk za „nejlepší vládu v historii Ukrajiny“. Mezi vyčíslenými úspěchy jmenoval především reformu policie a dosažení energetické nezávislosti na Rusku. Občanská hnutí a opozice ale kritizují Jaceňuka za neschopnost vypořádat se s korupcí i vymanit se z vlivu oligarchů a nejrůznějších lobbistů.
Zásadní rozhodnutí o premiérově demisi se jako první dozvěděli diváci ukrajinského 5. televizního kanálu, který zveřejnil pravidelné vystoupení hlavy kabinetu, nazvané „10 minut s premiérem“. „Od dnešního dne vidím své pravomoci v širším kontextu, než je role předsedy vlády,“řekl Jaceňuk. Přitom Jaceňukova Lidová fronta zůstává ve vládní koalici a nepřechází do opozice.
Následník Hrojsman
Velké překvapení zpráva nevyvolala. Už koncem března prezidentská parlamentní frakce Blok Petra Porošenka přijala rezoluci, ve které požadovala demisi celé vlády v čele s Jaceňukem. Zároveň poslanci reprezentující zájmy hlavy státu navrhli na premiérské křeslo dosavadního předsedu Nejvyšší rady Volodymyra Hrojsmana. Podle Jaceňuka by měl být nový předseda kabinetu jmenován co nejdříve, protože země je ve válce a potřebuje pevné vedení.
Ne všichni poslanci či občané jsou ale z Hrojsmana v čele vlády nadšeni – politologové už několik týdnů upozorňují na to, že Ukrajina potřebuje nepolitickou, techno- kratickou vládu, nejlépe v čele s dosavadní ministryní financí Natalií Jareskovou, rodačkou z amerického Chicaga. Ona sama koncem března na své stránce na Facebooku vyslovila ochotu funkci přijmout a vytvořit kabinet, který „nebude patřit nikomu a bude složený z lidí bez politické minulosti, kteří se nepodřizují žádnému z oligarchů, přátel politiků a nemají politické ambice do budoucna“. Tento plán, který by podle politologů byl pro Ukrajinu nyní záchranou, ale zkrachoval ve chvíli, kdy prezident Porošenko dal přednost svému stranickému kolegovi Hrojsmanovi.
Stále ve starém stylu
Jaceňuk v roce 2014 vystupoval po boku Petra Porošenka z tribuny na kyjevském Majdanu, ačkoliv do té doby byli oba představiteli režimu nenáviděného prezidenta Janukovyče. V politice působil dvaačtyřicetiletý Jaceňuk od roku 2001, v roce 2007 se stal ministrem zahraničí.
Po Majdanu se Jaceňuk i Porošenko dokázali včas zorientovat a stát se symboly kompromisního smíru mezi stoupenci eurointegrace a zastánci starých pořádků. Aktivisté Majdanu ale opakovaně kritizovali ukrajinské politické elity za jejich propojení s oligarchy a ze neochotu zpřetrhat staré vazby. Jak Jaceňuk, tak Porošenko mohli podle politologů posloužit v přechodném období, ale do nové Ukrajiny jako plnohodnotné součásti Evropy se již nehodí, neboť se nedokážou zbavit starého stylu řízení.
Dokazují to i vleklé politické spory, které nakonec vedly k rozpadu vládní koalice a rostoucí skepsi občanů. 16. února 2016 poslanci odhlasovali usnesení, ve kterém byla práce kabinetu v roce 2015 označena jako neuspokojivá, ovšem při hlasování o nedůvěře vládě nehlasoval „pro“potřeb- ný počet poslanců. Tato schizofrenická situace nemohla vyústit v nic jiného než v Jaceňukův odchod.
K jeho prohrám ukrajinská média přičetla i výsledky nizozemského referenda. Odmítnutí asociační dohody mezi EU a Kyjevem občany Nizozemska vnímá mnoho Ukrajinců jako přímý důsledek neschopnosti vlády i prezidenta vzbudit u Evropanů důvěru v Ukrajinu.
Pokud se novým premiérem skutečně stane Hrojsman, znamená to posílení Porošenkovy pozice. Někteří opoziční poslanci se obávají, že fakticky bude země řízena z Bankovské ulice, kde je prezidentská administrativa. Přitom postavení samotného Porošenka je po posledním skandálu s offshorovými konty otřeseno. I když podle generální prokuratury neporušil zákon, ztratil důvěru občanů a zdiskreditoval svůj úřad z morálního hlediska.