IS v Libyi sílí, Západ chystá úder

Americké bezpilotní letouny už vyhledávají cíle útoků na území ovládané Islámským státem. Západ by ale rád hlavní ofenzivu v Libyi provedl až ve chvíli, kdy bude v zemi fungovat jedna centrální vláda.

TRIPOLIS/PRAHA Když mezinárodně neuznaná islamistická vláda v Tripolisu ohlásila minulý týden demisi, zdálo se, že se Libye konečně začíná odrážet ode dna. Naděje západních politiků se ale brzy ukázaly jako předčasné.

V šestimilionové zemi už totiž působí i vláda národní jednoty, která vznikla pod záštitou OSN. Ta má za úkol opětovně sjednotit válkou rozštěpené území, a právě odstoupení dosavadní tripoliské vlády je pro to jednou z hlavních podmínek. Po dvou dnech si ale islamisté svůj záměr rozmysleli a Libye má místo dosavadních tří vlád vlády dokonce čtyři.

Začněme tou, která ovládá nejmenší území, o to větší je ale hrozbou – libyjskou pobočkou teroristického hnutí Islámský stát (IS). Džihádisté využili mocenského vakua a občanské války po pádu diktátora Muammara Kaddáfího a loni dobyli pobřežní město Sirte ve středu země. Z něho si udělali základnu pro výcvik svých bojovníků, které vysílají přes hranice do okolních států, zvláště Tuniska a Alžírska.

Velitel amerických sil v Africe generál David Rodriguez ve čtvrtek řekl, že síly IS v Libyi se za poslední rok zdvojnásobily a nyní dosahují počtu šesti tisíc bojovníků. I přes tento nárůst prý ale není pravděpodobné, že by džihádisté ovládli podobně velká území, jako se jim to podařilo v Sýrii a Iráku.

„Je to možné, ale v této chvíli z toho nemám obavy,“prohlásil s tím, že v Libyi panují odlišné podmínky než ve zmíněných baštách IS. Především na severu Afriky nemají takovou podporu u tamního obyvatelstva: „Libyjci nemají rádi ovlivňování zvenku,“vysvětlil generál. Rozšiřování Islámského státu v Libyi tak aktivně brání tamní milice.

Výhodou džihádistů je ale fakt, že proti nim všichni bojují nezávisle a úsilí o poražení IS chybí koordinace. „Různé západní země bojují proti Islámskému státu nezávisle na vládě národní jednoty. Francouzské speciální jednotky spolupracují s generálem Haftárem, americké zvláštní síly provádějí průzkumné lety a bom- bardování. V Libyi vládne chaos, v němž hraje svou roli mnoho vojenských i politických hráčů,“myslí si analytik Jason Pack, zakladatel serveru Libya-analysis.com.

Západ Libye pak z Tripolisu ovládá výše zmíněná islamistická vláda premiéra Chalífy Ghvila. Vláda, kterou podle serveru Global Journalist politicky podporují Turecko, Katar a Súdán, se vojensky opírá o koalici Libyjský úsvit, již tvoří různé vojenské milice převážně islamistické orientace. Některé z nich sice vyjádřily ochotu podřídit se nové vládě národní jednoty, jejíž premiér Fáiz Sarrádž připlul předminulý týden lodí z Tuniska, jiné to ale odmítají.

Bojovníci Zlatého úsvitu se každopádně neshodnou ani s vládou v Tobrúku, která ovládá východní část země. Tu podporují Egypt, Spojené arabské emiráty, Jordánsko a Saúdská Arábie, vojensky ji pak zaštiťují muži generála Chalífy Haftára – sekulárního velitele, který je vnímán jako hrdina na libyjském východě, pro západ země je ale nepřijatelný.

Na Sarrádžově vládě národní jednoty se tak sice shodly Francie s Británií na straně jedné a Rusko na straně druhé, zbylé dvě libyjské vlády se jí ale zatím podřídit odmítají, o extremistech z Islámského státu nemluvě. Málo známý technokrat Sarrádž tak má před sebou na první pohled neřešitelný úkol. „Nechceme, aby budoucí vláda národní jednoty padla ještě předtím, než vůbec začala. Budeme s ní proto úzce spolupracovat, abychom jí zajistili podporu, kterou potřebuje,“citoval list Washington Post Matthewa Rycrofta, britského velvyslance při OSN.

V už tak složité situaci západní země připravují vystupňování vojenské kampaně proti libyjské pobočce IS. Nad územím ovládaným extremisty proto nyní létají bezpilotní letouny, aby vytipova- ly desítky či stovky potenciálních cílů pro bombardéry. Bílý dům ale už dříve ujistil, že letecká kampaň bude podstatně skromnější než v Sýrii a Iráku.

USA nyní přesvědčují okolní země, aby povolily americkým letounům, aby z nich startovaly na průzkumné mise. Alžírsko i Tunisko to ale odmítly. Američanům proto zbývají letiště v Itálii, Španělsku nebo Řecku.

Klíčovou roli v boji proti IS na libyjské půdě by měla hrát Itálie. Jak podotýká Matteo Garavoglia z amerického Brookings Institutu, předurčují ji k tomu tradiční koloniální vazby, každodenní příliv imigrantů připlouvajících z Libye přes Středozemní moře, geografická blízkost obou zemí i společné ekonomické zájmy.

Italové v první půlce března vyslali do Libye přes 50 členů zvláštních jednotek, kteří doplnili čtyřicet příslušníků tajných služeb, které vyslala vláda Mattea Renziho do Libye už loni v létě. Podmínkou Říma pro ještě větší angažmá a případnou vůdčí roli v ofenzivě proti IS je ale fungování mezinárodně uznávané vlády národní jednoty. A to je zatím velkou neznámou. Stejně jako otázka, s kým by se v Libyi měla dohodnout Evropská unie na podobném mechanismu vracení uprchlíků, jako to učinila s Tureckem.