Angažovaný antichartista Ovčáček
Jak to říct slušně... Oblíbený prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ovládá slušně práci s hady. Jeho výroky jsou pěkně kluzké na omak a hezky kloužou mezi dlaněmi.
Například když v sobotu večer ještě před skončením přímého přenosu udílení hudebních Andělů promptně zareagoval na několik rozechvělých kritických slov, jež někteří ocenění (Lenka Dusilová, David Koller) věnovali preziden- tu Zemanovi a jeho provýchodní politice. Ovčáček na Twitter napsal: „Angažovaní umělci se objevovali v každé době. Ať už to bylo v roce 1948, 1977 nebo 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu.“
Samozřejmě, že je to nesmysl. V roce 1977 byli angažovaní úplně jiní umělci (nebylo jich tak moc), než ti, kteří podepisovali Antichartu, na niž Ovčáček naráží. Ti, kteří do Národního tehdy přišli, byli naopak hluboce neangažovaní a dostavili se za prvé ze strachu a za druhé aby svou neangažovanost a konformitu potvrdili, což spolu souviselo.
Byl to akt sebeponížení, de facto protiklad angažovanosti. Dneska je situace zcela jiná. Kritika Zemana je přirozený projev života demokratického, jak by napsal Peroutka. Dokonce i kdyby byl prezidentem ideálním (a on není), směl a měl by být kritizován. Ovčáček by asi těžko dokazoval, že Lenka Dusilová si tím, jak se vyslovila, říká o práci, klid a přízeň těch nahoře. Je zatím fakt (a je to fakt přirozený a jedině správný), že kritika Zemana v televizi nepřivolá na hlavy kritiků malér. Nehrozí, že budou zakazováni, přestanou se hrát v rádiu a zvát na koncerty. Považovat Davida Kollera za těch pár hodně improvizovaných vět za hrdinu by bylo přepjaté – a myslím, že ani on to tak necítí. Udělali, co měli a vlastně se to od nich i čekalo. Drama to nebylo a výzva k národnímu povstání také ne. Mnohem závažnější jsou signály, že skutečně ohroženi jsou lidé málo známí a obyčejní, namalých městech a obcích. Tam být nonkonformní a vyčuhovat z davu bylo a je vždy mnohem těžší a opravdu riskantní – tak to ostatně bylo i za oné Charty.
Ti lidé, kteří se odváží protestovat, jak se to stalo před pár dny v Bochově, zatím nejsou přímo perzekvováni, ale být buzerován a úřady popotahován také není příjemné. A v demokracii je to nepřípustné. V tom smyslu čekáme, že se ozve Ovčáček a napíše něco pohrdavého o nich. Znělo by to třeba: „Angažovaní občané se najdou v každé době. Ať už to bylo v roce 1968, 1977 nebo 1989...“
Lidé, kteří se odváží protestovat, jako před pár dny v Bochově, zatím nejsou přímo perzekvováni, ale být buzerován a úřady popotahován také
není příjemné