Věda není víra
Očkování, které nefunguje, ztrácí smysl
Virus příušnic se změnil, a proto je nutné trochu modifikovat očkovací kalendář. To se stává a reakce vakcinologů je pochopitelná. Zajímavé jsou na celém případu příušnic hlavně otázky, které si vakcinologové nekladou a na které odpovídat nehodlají.
Vakcína neúčinkuje v mladší populaci, která je z 98 procent proočkovaná. Šéf České vakcinologické společnosti Roman Prymula vidí příčinu toho, že nemoc zachvacuje očkované jedince, v tom, že se populace nedostane do styku s „divokým virem“. Že by tedy totální proočkovanost mohla být i na škodu?
Lidé narození před rokem 1987, kteří příušnice měli, jsou nyní dostatečně imunní i proti změněnému viru, a nemusejí se tedy bát tolik, jako ti „chránění“povinnou vakcinací. Kromě změny v podávání dvou dávek vakcíny se tedy též nabízí otázka, koho a jak očkovat a jestli vůbec. Před rokem 1987 nebyly příušnice metlou Česka. Nebylo by užitečné přemýšlet o přeložení očkování na dobu, kdy děti vyrážejí do kolektivů? A o tom, zda (ó, jaká hrůza!) nenechat děti jednoduše příušnicemi onemocnět, což by jim zajistilo řádově spolehlivější imunitu a navíc zadarmo? Máme měnit kalendář vakcinace proti příušnicím, když sami experti připouštějí, že v pětileté periodě se musí populace „promořit“, protože účinnost vakcíny klesá?
Nikdo rozumný nezpochybňuje užitečnost účinného očkování, nicméně jako pacienti, občané násilně nucení k vakcinaci (zákonná povinnost je násilí, i kdyby byla nařízena ve jménu světového míru), máme právo na férový přístup. Vůbec nevadí, že vakcína neúčinkuje celoživotně, protože když ji zaváděli, „nevědělo se, jak dlouho bude fungovat“. To je život, nemoc reaguje, je to živý organismus a s tím se musíme smířit všichni.
Hloupé je, že se opět debatuje s lidmi jako s hlupáky. Všichni chápeme, že nejnovější vědecké poznatky neplatí věčně, avšak nesmí být veřejnosti takto prezentovány. Odpor vůči očkování generuje kromě neochoty otevřeně diskutovat i postoj „právě teď je to správně a nikdo nesmí pochybovat“. V případě příušnic zjevně situaci radikálně neřeší ani oddálení druhé dávky, ani případné přidání další. Účinnost klesá a je třeba si to přiznat, nikoli s lidmi manipulovat. Nelze říkat: budete se očkovat proti příušnicím každých x let, ale před nemocí vás to neuchrání, ale jakmile je jednou dostanete, máte nadosmrti pokoj. Tomu se racionalita neříká. Martin Zvěřina