Nový zákon nahraje dlužníkům proti bankám
Nový zákon o spotřebitelském úvěru
Právě schvalovaný zákon o spotřebitelském úvěru ochrání dlužníky. Banky budou zodpovědné za to, zda nepůjčují peníze někomu, komu by vůbec neměly. Právníci na nedávném sympoziu kritizovali také některé nejasnosti zákona.
Tento týden čeká Poslaneckou sněmovnu druhé čtení zcela nového zákona o spotřebitelském úvěru. Vládou předložené znění ale vzbuzuje kontroverze. Peněžní ústavy ponesou daleko větší riziko než dnes, budou totiž muset podrobně posuzovat takzvanou úvěruschopnost spotřebitele, ale jinak a ze zcela opačných důvodů než nyní.
Nově by tak měly činit „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databá- ze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů“. Spotřebitelský úvěr by peněžní ústav mohl poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Někteří právníci ale mají pochybnosti o tom, jak toto pravidlo bude v praxi fungovat. „Je všeobjímající a připouští v podstatě jakýkoliv výklad,“uvedl advokát Tomáš Sokol na sympoziu Regulace spotřebitelských úvěrů, konaném minulý týden v Praze.
„No tak nemám na splátky“
„Regulace nově přechází na druhou stranu. Jejím účelem přestává být ochrana vkladů spotřebitelů, ale ochrana dlužníka,“řekl na sympoziu Robert Němec, místopředseda České advokátní komory. „Banka a jakýkoli poskytovatel spotřebitelského úvěru bude posuzovat úvěruschopnost dlužníka ne proto, aby ochránili svoji investici, ale proto, aby ochraňovali dlužníka,“dodal Němec s tím, že mu tato situace přijde paradoxní. Na finanční instituce se podle něj přenáší povinnost společnosti či
Vláda předložila loni v prosinci návrh zákona, který má nahradit dosavadní zákon o spotřebitelském úvěru (č. 140/2010 Sb.). Návrh je reakcí na evropskou legislativu, do českého právního řádu má převést směrnici o spotřebitelském úvěru z roku 2008 a hypoteční směrnici z roku 2014. Návrh je nyní ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně (tisk číslo 679) a účinnosti by norma mohla nabýt zhruba na přelomu roku. státu starat se o finanční a právní gramotnost svých obyvatel. Pokud totiž banka klientovu úvěruschopnost dostatečně neposoudí, respektive bude jednat v rozporu s výše popsanými pravidly, bude smlouva neplatná a finanční dům přijde o úroky.
Půjčenou částku pak bude muset člověk vrátit „v době přiměřené jeho možnostem“. Roberta Němce prý toto ustanovení jako právníka zvedá ze židle. Pravidlo totiž považuje za nejasné a schop-
Zákon má především zpřísnit podmínky pro poskytovatele nebankovních úvěrů, kterých jsou dnes desítky tisíc. Ti budou muset žádat o licenci a nad celým trhem bude místo České obchodní inspekce dohlížet Česká národní banka. Za „černé úvěry“má hrozit pokuta až 20 milionů korun.
Má být zaveden i strop pro sankce za pozdní splátky či umožnění předčasného splácení hypoték. né vyvolat další vlnu spotřebitelských žalob na banky, podobně jako se to v minulosti stalo u bankovních poplatků. „Pojem podle svých možností je velice obtížně interpretovatelný a povede k celé řadě interpretačních sporů,“uvedl Němec. Nová pravidla přinesou tisíce sporů též podle Sokola.
Zákon má rovněž zpřísnit podmínky, za nichž může lidem půjčit peníze někdo jiný než banka. Nové požadavky a informační povinnost ze strany peněžních ústa- vů tak patrně odnesou všichni a důsledkem bude i zdražení úvěrů.
Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni pochybuje, zda více informací pro spotřebitele znamená i více ochrany. „Všechna ta lejstra reálně stejně nikdo nečte,“řekl na debatě o spotřebitelském úvěru na brněnské právnické fakultě. Pochybnosti o informační povinnosti neskrývá ani advokát Sokol: „Půjde to vykládat na tisíc různých způsobů. Už vidím některé spotřebitele, jak ve chvíli, kdy nebudou chtít splácet vše, k čemu se zavázali, s baziliščím výrazem říkají, že jim banka neposkytla dostatečnou informaci.“
Řešíme problémy bohatých
Vládou navržená úprava má také stanovit zákonné stropy na smluvní pokutu i úroky z prodlení. Ty budou moci být jedině zákonné, tedy osm procentních bodů nad repo sazbou ČNB (aktuální zákonný úrok z prodlení je 8,05 procenta ročně). Smluvní pokuta by nově nesměla přesáhnout 0,1 procenta denně z dlužné částky a má být stanovena i její maximální výše – 70 procent dlužné část- ky, nejvýše však 200 tisíc korun. Tato pravidla přitom mají dopadnout i na stávající úvěry, což kritizuje Milan Hulmák z olomoucké právnické fakulty. „Retroaktivně se zavádějí přísná pravidla pro úvěry, které dosud vůbec nebyly regulované,“uvedl na brněnské debatě. Dvousettisícová hranice navíc dle něj nedává smysl u mnohamilionových hypoték, na které nový zákon také dopadne.
Zmíněné sympozium se ale dotklo i obecnějších otázek. „Spotřebitelská tematika je pro současnou Evropu typická, protože jde o problémy bohatých zemí. V bohaté Evropě už nemáme pro skutečné a vážné problémy smysl dlouhá desetiletí,“řekl Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu. A Tomáš Sokol zase ochranu spotřebitele považuje za politikum a něco na úrovni sociálních dávek. V tomto případě jsou podle něj vypláceny těm, kteří považují za normální mít dluh a nesplácet ho. Stát tak podle něj likviduje smluvní svobodu, smlouvy totiž nemusí být závazné.
S přispěním Kristiána Léka